reklama

Ne Putinovi. Jak to říct francouzsky?

  • Stále více politiků po celém světě sází na izolacionismus.
  • Francouzi se nyní rozhodují, zda v tom budou následovat Američany či Brity, nebo se naopak otočí zády k protiunijním křiklounům.
  • Odmítnout Le Penovou znamená také říct ne Vladimiru Putinovi, jehož politiku obdivuje.
Komentátor HN Teodor Marjanovič. Komentátor HN Teodor Marjanovič. Foto: HN - Matej Slávik

Politickým trendem současnosti je sázet na izolacionismus. Nejprve se musíme postarat o naše vlastní domácí problémy, teprve pak se budeme případně zabývat světem kolem a naší zodpovědností za něj, hlásají mnozí politici v často dost šovinisticky a nenávistně zabarvených projevech.

speciál HN: francie určí osud evropy

Amerika vpřed, tedy jako jediná, Británie pryč, tedy z EU, Česko obehnat vojenskými divizemi, tedy coby barikádou před lidmi v nouzi, a tak dále, však to znáte. Leč čím izolacionističtější politická volání − zvlášť v době předvolební − jsou, tím internacionálnější mají pak samotná hlasování dopad. Pokud teď ve Francii v prezidentských volbách zvítězí Marine Le Penová, vlajkonoška nacionalistického a hlavně protiunijního zapouzdření, bude to nepochybně důsledkem Trumpova triumfu v USA a předtím vítězství zastánců brexitu v Británii. Bude se říkat, že stejně jako oni mluví za všechny, jimž se příčí partajní a mediální establishment. A že proto jí jsou voliči ochotni prominout i třeba její nedávné trapné řeči popírající podíl Francie na holokaustu za druhé světové války.

Dvoukolové prezidentské volby mají ovšem pro favority tu nevýhodu, že v kole druhém se mohou vypadnuvší kandidáti spojit proti vám. Což lze očekávat právě v zemi galského kohouta. Pokud zkrátka kromě Le Penové z prvního kola postoupí středolevicový konsenzuální prounijní Emmanuel Macron, lze očekávat, že právě jej, nikoli ji ostatní adepti v kole druhém podpoří.

To by pak zněla jiná muzika. Macronův úspěch bychom hodnotili jako vzpouru proti populistickému rozbíjení Evropy a také jako facku Vladimiru Putinovi, u nějž byla nedávno Le Penová na návštěvě a dala při té příležitosti najevo, jak by se obratem zasadila o zrušení protiruských sankcí. Macronův nástup bychom interpretovali jako vzkaz, že dosavadní západní politický systém sice v lecčems pokulhává, a zprotivil se tak spoustě lidí, ale Francouzi si uvědomili, že nic lepšího nikdo nevymyslel. A že tedy nechtějí hazardovat s jeho likvidací a jít za hlasem lepenovské, ba putinovské sirény. Prostě že se zachovali podobně jako nizozemští a před nimi rakouští voliči, kteří se také otočili zády k protiunijním křiklounům.

Důležité je, že takový výsledek by mohl mít také globální dominový efekt. Znamenal by vzpruhu pro německou kancléřku Angelu Merkelovou, kterou čekají v září parlamentní volby, jakož třeba i pro všechny v Česku, kteří mají obavy ze zdejších protiunijních, proruských a pročínských tendencí. Je klišé říkat o nějakých volbách, že jsou přelomové. Ale o těch ve Francii to platí.

Teodor Marjanovič
Přeposlat
Diskuse
reklama
comments powered by Disqus

Okolní země přecházejí na digitální dálniční známky. Česko si počká ještě nejméně tři roky

Do tří let Češi začnou platit mobilem. Platební terminály postupně vymizí, říká český šéf MasterCard

Zemanova návštěva v USA se odkládá kvůli krizi s KLDR. Trump ale poděkoval Česku za diplomatickou pomoc s Sýrii

Rostoucí ceny bytů v městech vyhání lidi na venkov. Bydlení už je na ně příliš drahé

ECB bude pokračovat ve výrazně uvolněné měnové politice. Na změny je ještě brzy, myslí si ekonomové

reklama