Svět patří čím dál méně lidem. Procento nejbohatších vlastnilo v roce 2015 již stejně, jako zbylých 99 % z nás. Majetkové rozdíly navíc narůstají čím dál rychleji. Od roku 2010 podle nevládní organizace Oxfam vzrostl majetek 62 nejbohatších lidí na světě o 44 %, zatímco majetek 3,5 miliardy nejchudších o více než 40 % poklesl. Co za tím stojí?
Na jedné straně bezesporu narůstající příjmové rozdíly - ať už berete jako hlavní důvod globalizaci, ostřejší konkurenci strojů a počítačů anebo špatný přístup velké části populace ke vzdělání nebo zdravotnictví. Za druhé, rostoucí rozdíly v majetku samy o sobě vytváří pro hrstku vybraných takové investiční příležitosti ke zbohatnutí, které zbytek populace jednoduše nemá. Konzervativní deník Wall Street Journal před pár lety napsal, že majetkové rozdíly v USA se po krizi prohloubily, protože chudí na rozdíl od bohatých špatně zainvestovali. Ano, ale je to možná lehce cynické, vyčítat nejchudší části americké populace, která buď o práci přišla, nebo se o ní strachovala, že dostatečně neinvestovala a v pravý čas neskupovala podhodnocená aktiva.
Narůstající majetkové a příjmové rozdíly do velké míry také vysvětlují to, čím v posledních letech prochází Čína. Dlouhodobá snaha nahradit vývozní orientaci domácí poptávkou naráží na jeden problém - v Číně s raketovým růstem také raketově narostly příjmové rozdíly. I proto domácí spotřeba zatím netvoří velkou část HDP a hospodářský růst v uplynulých letech táhly, namísto vyčerpaných vývozů, úvyěry nabuzené investice (necelých 50 % HDP). Dnes se bohužel ukazuje, že řada investic se nevrátí, protože jim k úspěchu na konci chybí právě silnější finální poptávka čínských domácností. Co je výsledkem - zpomalující růst a narůstající dluh - zadlužení čínských podniků a domácností se podle posledních odhadů vyšplhalo ke 260 % HDP. Podobně jako v USA před hypotéční krizí tak i v Číně dnes jednoduše rozevírají se příjmové nůžky vedou k nárůstu zadlužení.
