Mluvit s Rwanďany o lásce je jednoduché, pokud se neptáte osobně, nepletete do toho politiku a radši ani moc sexu. Nad rwandským pivem a kozím masem na špejli se pak rádi rozpovídají o tom, proč dává smysl tajit vztah až do svatby, kolik je dobré mít dětí a že každá běloška je sexy.

 Vztah jako tajemství

Když se dva Rwanďané zamilují, hlavně se to nesmí nikdo dozvědět. Schází se tajně, třeba v sousední vesnici. “Občas o vztahu ví moje nejlepší kamarádka a pak se můžeme vídat u ní,” říká Maddie. Jinak je ale vztah pro okolí tajemstvím roky, většinou až do svatby. Když se ptám proč, odpovědi se liší dle pohlaví. “Je to větší jistota. Když o vztahu nikdo neví, ostatní se ho nesnaží rozbít,” shodují se muži. Trochu pochybuji, že by vztahové záškodnictví bylo takové riziko. Konverzace s Rose a Maddie poodhaluje jiné motivy: “Není dobré ukazovat, že jsi zadaná. Pak už o tebe není zájem. Když máš ale tajný vztah a přijde někdo lepší, tak můžeš kluky rychle vyměnit a nikdo nic neví.”

 Tajnosti ohledně randění dávají smysl i vzhledem k tomu, že je společensky nevhodné mít před svatbou více partnerů. Muži tedy partnerkám často tvrdí, že jsou jejich první. Ženy v tomto ohledu mají určitou nevýhodu, a pokud jejich nový partner skutečně není prvním, většinou mu vysvětlí, že je druhý. To je ještě společensky přijatelné. “Ale holku, která přede mnou měla třeba čtyři kluky, bych si nevzal,” nepřímo potvrzuje Jean-Paul, že mlžit ohledně předcházejících partnerů je celkem racionální chování.

 Pojďme se vzít, sestěhovat a množit

“Sestěhovat se samozřejmě musíte až po svatbě, jinak by si lidi mysleli, že je ta holka prostitutka,” pokračuje Maddie. Svatba přijde přibližně po dvou až čtyřech letech tajného chození.  Nastávajícím má být minimálně 21 let a musí se prokázat aktuálním HIV testem. Samotná svatba trvá kolem osmi hodin a dle slovenské doktorky Katky žijící ve Rwandě je to nuda: “Skoro každý host má proslov, a tak většinu času sedíte a posloucháte. Pokud navíc neumíte kinyarwandsky, tak je to hodně dlouhé odpoledne.”

Jakmile se novomanželé sestěhují, očekává se, že začnou plodit děti. Bydlet spolu třeba dva roky a nevyprodukovat ani jednoho potomka se považuje za tragédii, kterou má ale na svědomí výhradně žena. Moderní pár má mít dle přání prezidenta Kagameho dvě děti,  na vesnicích se ale bez dostupné antikoncepce číslo blíží spíše šesti. Početná rodina pak částečně zastoupí nedokonalý sociální systém: děti jsou dobrá pracovní síla v domácnosti a postarají se o rodiče, když zestárnou.

 Bílá masajka

“Přijede bílá holka a do pár týdnů začne chodit s Rwanďanem. Vidím to každou chvíli,” vypráví Victor z Guatemaly, který ve Rwandě provozoval dětský domov a za deset let se u něj vystřídaly stovky převážně evropských a amerických dobrovolníků. “Nedokážu to pochopit. Jsou to vzdělané holky z dobrých rodin a najednou plánují svatbu s klukem, který má šest let základní školy.” Vztah ale většinou skončí stejně rychle, jako začal. “Vlastně neznám pár, který by spolu vydržel víc jak tři roky. Ale zato znám spoustu krásných míšených dětí,” usmívá se Victor.

 Nad fotkami párů nás ale jedno vysvětlení napadne: u většiny dvojic je muž na první pohled traktivnější než žena. Dívka z Evropy je ve Rwandě obletována bez ohledu na atraktivitu nebo jakékoliv jiné kritérium. “Nikdy jsem neviděl ošklivou bělošku,” vysvětluje Baptiste, “vlastně možná jednou v televizi. Ale naživo určitě ne.” Některé bílé ženy tu tedy mají mnohonásobně širší spektrum nápadníků, než na jaké jsou zvyklé doma.  V kombinaci s velmi aktivním dvořením místních mužů nemusí být zrovna záhadou, že spousta žen se nechá přemluvit k exotickému vztahu s pohledným Rwanďanem. Doktorka Katka sice dokáže pochopit, že bělošky připadají místním krásné, ale stejně má o upřímných motivech rwandských mužů velké pochybnosti. K milostným dopisům a dalším projevům lásky vůči své osobě se tedy staví docela kriticky: “Říkám tomu letenka do Evropy.”