Ve volbách zvítězila strana Pedra Passose Coelha, která byla ve vládní koalici od roku 2011, kdy Portugalsko přijalo protikrizový záchranný balíček s přísnými podmínkami čerpání. Tehdejší vláda pak musela akceptovat velké množství nepopulárních opatření, např. snižování sociálních dávek a důchodů, výrazný pokles vládních výdajů na vědu a školství, státní správu a zdravotnictví. Evropa napjatě čekala, zda Passos Coelho jako první evropský premiér ustojí reformní balíček. A jeho strana nakonec volby vyhrála.

Je ale jeho vítězství potvrzením trpělivosti portugalských voličů s reformami? Hospodářské výsledky portugalské ekonomiky se v předvolebním období začaly lepšit, což mohlo pozitivně ovlivnit náladu voličů. V roce 2014 země ukončila účast v nepopulárním záchranném programu a předčasně splatila část úvěru od MMF, ekonomika vykázala téměř jednoprocentní růst a míra nezaměstnanosti meziročně poklesla.

Problémem ale nadále zůstává nezaměstnanost mladých, nepružný trh práce a pokračující emigrace za prací do zahraničí. V období krize odešlo téměř půl milionu obyvatel (z celkového počtu deseti milionů). Situace se nelepší ani státním zaměstnancům, důchodcům a lidem odkázaným na sociální dávky. Nepříznivé podmínky přetrvávají v oblasti státní podpory vědy a výzkumu.

Velká část nespokojených portugalských občanů nepřišla k volbám, ke kterým dorazilo jen 56 % oprávněných voličů. Souvisí to s nízkým zájmem Portugalců o politiku samotnou, účast v předchozích parlamentních volbách byla totiž jen o něco vyšší. Dvouprocentní pokles mohl být způsoben i růstem počtu emigrantů, kteří sice mají právo volit, ale většinou se k volbám nedostaví. V elektorátu proto převažovali konzervativnější a starší voliči.

I z tohoto důvodu nezískal Levý blok, programově podobný řecké Syrize, tolik hlasů jako radikálové v Řecku, ale jen 10,2 %. Levý blok má výrazně vyšší podporu na jihu země a v některých jižních regionech získal i okolo 14 % hlasů. Může se zde odrážet větší úspěch jeho politického programu, požadujícího zpřísnění podmínek pro poskytování sociálních výhod emigrantům. Ve zbytku Portugalska nebyla protiimigrační rétorika natolik úspěšná. Za neúspěchem může stát i fakt, že mnoho Portugalců řeší samo nebo zprostředkovaně otázky vlastní emigrace, každý čtvrtý emigrující Portugalec míří do Velké Británie. Zpřísněním této politiky na úrovni EU by pak byli sami proti sobě.

Druhá nejsilnější Socialistická strana nevyhrála i kvůli personální změně ve vedení strany. Její dlouholetý vůdce José Socrates byl obviněn z korupce, praní špinavých peněz a daňových podvodů. Propustili ho teprve letos v září, deset měsíců před volbami tak strávil ve vězení a byl v straně nahrazen bývalým starostou Lisabonu Antóniem Costou. Nový lídr ale velkou popularitu nezískal – nedokázal vyhrát volby ani ve svém bývalém regionu. Straně dále odebral část voličů již zmiňovaný Levý blok. V předvolebních průzkumech veřejného mínění i z výsledků voleb samotných bylo zřetelné, že nárůst voličů Levého bloku byl úměrný poklesu voličů Socialistické strany.

Strana Passose Coelha to v povolebním období rozhodně nebude mít lehké. Nepodařilo se jí vytvořit většinovou vládu, jak tomu bylo v roce 2011, a bude tak vládnout na křehkých základech. Jejím nejtěžším úkolem bude přesvědčit Portugalce, nespokojené se situací v zemi, že země je na správné cestě a že není nutné odcházet do zahraniční, případně se z něj vrátit zpět. Není však jisté, zdali na to nová vláda bude mít dost času.