Mezitím v globálních firmách začaly z centrál přistávat první dokumenty a doporučení týkající se nastupující generace Y. Těsně předtím ukončily globální firmy mohutnou masáž s Y2K - pamatujete si? Mileniální virus, který měl vyřadit z provozu starší výpočetní techniku. Velké firmy za hon na mileniální virus utratily jmění, ten však nějak neudeřil ani ve firmách, které se na něj preventivně vykašlaly. Fenomén generace Y neboli generace mileniální zněl nápadně podobně a asi jsem nebyl sám, kdo její odlišnost nějakou dobu ignoroval nebo ji přinejmenším považoval za americký trend, na který si ještě počkáme.
Jenomže odlišnost v přístupu této generace, vyrostlé na počítačových hrách a sociálních sítích, skutečně existuje. A neomezuje se zdaleka jen na obligátní "work life balance". Nedávno jsem se seznámil s docela robustním průzkumem mapujícím tuto problematiku v rámci střední Evropy. Příslušníci generace Y komunikují jinou formou - pasivně i aktivně. Zkuste si třeba shánět analytika sociálních sítí inzerátem v novinách. Požadují samostatnost, ale zároveň očekávají vedení a pozornost od zkušenějších kolegů. To není nutně rozpor. Přicházejí ze škol hůře připraveni (globálně, nikoliv jen u nás), neboť svět a pracovní prostředí se mění příliš rychle, než aby na to školy stačily reagovat. Představa celoživotní práce v jedné firmě, v generaci našich otců převažující, je jim už zcela cizí - mnohem bližší je jim svět proměnlivých struktur, sdružování se (pochopitelně virtuální) za dočasnými cíli.
Když se před nějakými třiceti lety začalo o fenoménu generací systematicky psát, a to nikoliv jenom v literárním, ale i sociologickém kontextu, jedním ze znaků generace X bylo, že je méně usilovná a ambiciózní než baby boomers. Nápadně to připomíná hodnocení generace Y formulované, jak jinak, příslušníky generace X. Všeobecně platí, že pozorování profesionálů jen obtížně odfiltruje tradiční nespokojenost starších s mladšími, pocit, že mladí "už" nic neumí, sumarizovanou v úsloví "lépe už bylo". Ve všech případech v historii se jednalo o percepci způsobenou posunem hodnot a je tomu tak i v současnosti.
Budoucnost firem není v tom, že se budeme snažit mezi generací Y nalézt výjimky, které akceptují hodnoty a pracovní přístupy naší generace. Jednak by to bylo těžké, neboť díky sociálním sítím je tato generace o poznání homogennější než generace předchozí, a jednak by to bylo pošetilé, asi jako pokus vybudovat firemní skanzen s podnikovou kulturou z doby průmyslové revoluce - ostatně i poptávku reprezentuje více a více táž generace. Přizpůsobit se tudíž musí firmy, tedy my. V poradenství to máme v něčem jednodušší: flexibilní úvazky, práce doma a on-line pracovní prostředí se nám zavádí snáze než řekněme v ocelárně. Upřímně řečeno, i tak je to fuška.
