Francouzská policie po třech dnech honu na vrahy nečekaně rázně ukončila útěk dvojice bratrů, kteří si vzali rukojmí ve městě na sever od Paříže a jejich předpokládaného komplice v Paříži, který si vzal rukojmí v obchodě s košer potravinami. Zprávy o počtu obětí z řad rukojmích jsou zatím kusé, ale už je možné začít klást otázky.
Ale ne francouzským policistům, kteří bezpochyby provedli největší policejní operaci v Evropě od konce druhé světové války. Otázky nám všem, Evropanům.
Jak budeme schopni po právě skončeném dramatu žít s dvaceti miliony spoluobčany muslimské víry, když víme, že jednotlivci odvolávající se na tuto víru jsou schopni vraždit bez ohledu na svůj život?
Návod, který dnes nabídl například starosta severoitalské Padovy tím, že v reakci na události ve Francii zakázal stavět ve městě další mešity, je jen jednoduchou konstrukcí, která v dějinách nejčastěji vedla k začarovanému kruhu vzájemného nepochopení.
Jsme schopni se nebezpečí džihádistů účinně bránit?
Je to nebezpečí spočívající právě ve vyvolávání vzájemné nenávisti. Nejde v něm o sílu armád, ani schopnosti speciálních policejních jednotek, ale o sílu ideje a myšlenky. Svědčí o tom solidární vlna karikatur a demonstrací, která se převalila nejen Francií, ale celým západním světem po středečním vraždění v redakci Charlie Hebdo.
Máme vůli se nebezpečí džihádistů bránit?
Události ve Francii a reakce v Evropě ukázala, že ano. Ale podobně jako demokracii tváří v tvář hrozbě hitlerovského Německa před více než sedmi desítkami let i teď chvíli trvá, než nebezpečí správně identifikujeme, vymyslíme a zorganizujeme účinnou reakci. Cena, která se za takový modus operandi platí, může být vysoká.
Francouzi o tom nyní vědí své a zbytek Evropy by si měl vzít v tomto ohledu z událostí v Paříži a okolí poučení. Trestá se nečinnost, stejně jako reakce hysterická nebo ta promyšleně manipulativní. Život ve svobodném světě s sebou nese odpovědnost, která je někdy nesnesitelně těžká.
