Cena ropy je skokanem uplynulého roku. Propadla od ledna 2014 o více než čtyřicet procent. Ruský rubl kvůli tomu v posledních měsících urychlil svůj pád nastartovaný sankcemi a řadě dalších ekonomik závislých na těžbě ropy z toho není do zpěvu. Česko a celá střední Evropa naštěstí patří do bloku zemí, které jsou čistými dovozci ropy a slaví. Pozitivní dopad by měl pocítit jak průmysl, tak domácnosti. Nepůjde ale o žádnou výhru v loterii, spíše o příjemný bonus do roku 2015.
Levnější ropu můžeme připodobnit ke zbojníkovi, který jedněm dává a druhým bere. Čistým vývozcům jako Rusku nebo Venezuele tahá levnější ropa z kapsy dolary, na které si v uplynulých letech zvykli. A to bolí, zvlášť pokud se jako v Rusku ekonomika nemůže spolehnout na jiný zdroj růstu. Drahá ropa u řady ropných exportérů v uplynulých letech maskovala strukturální choroby. Ruská ekonomika se například dlouhodobě potýká se slabými a neefektivními investicemi, strmě klesající demografickou křivkou a odlivem kvalitních mozků do zahraničí. Drahá ropa řešení těchto problémů oddalovala a tomu je teď konec.
Problém je, že konec přichází nečekaně rychle a v případě Ruska jde ještě ruku v ruce s bolestivými sankcemi. Ty tlačí ruské podniky a banky ke splácení zahraničního dluhu zrovna ve chvíli, kdy se příliv dolarů z ropy tenčí. Nejedná se ale pouze o Rusko. Prakticky všichni ropní vývozci budou při stávajících cenách hospodařit v roce 2015 s deficitem veřejných rozpočtů a nemine je utahování opasků. Irán by pro vyrovnání svého rozpočtu potřeboval dostat cenu ropy do blízkosti 140 dolarů za barel, což se v tuto chvíli zdá jako utopie. Podobně špatně je na tom Venezuela, které by stačila cena ropy okolo 120 dolarů za barel. Problémy Venezuely se přitom přenášejí i na nedalekou Kubu, která do velké míry žije z finanční podpory ropného spojence. Tektonické posuny, které fenomén levné ropy odstartoval, se tak nakonec nemusí zastavit u čistých vývozců ropy, ale mohou mít širší geopolitické dozvuky.
Levná ropa na druhé straně samozřejmě přilepší všem dovozcům černého zlata. V jejich případě ale nepůjde o revoluční změny ani tektonické pohyby. Nejvíce bude levná ropa cítit v chudších rozvíjejících se ekonomikách. Typickým příkladem je Indie, která dováží zhruba tři čtvrtiny své spotřeby ropy, a ropné produkty mají v útratách Indů vysokou váhu. Používá se jak v dopravě, tak při vaření a dohromady s potravinami tvoří více jak dvě třetiny útrat průměrného Inda. O poznání méně bude cítit v peněženkách Američanů a Evropanů, kde benzín a další ropné produkty nehrají takovou roli a skoro polovička všech výdajů jde na služby. Lidé ve vyspělejších ekonomikách také na rozdíl od chudších domácností rozvíjejícího se světa větší část z ropného bonusu uspoří a menší díl v útratách pošlou nazpátek do reálné ekonomiky.
Podobná situace je také v Česku a celé střední Evropě. Levná ropa přilepší jak domácnostem, tak průmyslu. Díky levnější ropě si česká ekonomika může dopřát zrychlení růstu o několik desetinek procentního bodu. I když nepůjde o žádnou revoluci, ropný bonus v době slabého a zranitelného evropského růstu přijde jednoznačně vhod. Bude se s ním dýchat zase o něco lehčeji.
Psáno pro HN
