Střední Evropou se o uplynulém víkendu přehnalo tornádo, kterého si do nostalgie a mlh zabalení Češi sotva všimli. Zatímco pražská i jiná kavárna přemýšlí, co je pětadvacet let po sametové revoluci špatně a kde jsme udělali chybu, voliči v jiných zemích konají – a mění zavedené pořádky.

Rumuni, známí svým nacionalismem, si překvapivě v druhém kole prezidentské volby zvolili za prezidenta Klause Iohannise, etnického Němce, protestanta a bývalého starostu sedmihradského města Sibiu.

První Němec, kníže Karel z rodu Hohenzollernů, usedl na rumunský trůn po sjednocení země v roce 1878 a poslední král z tohoto rodu, Michal I., byl vyhnán ze země v roce 1947. Dnes je oficiálním rumunským vyslancem.

Co je ale větší paradox, že Klaus Iohannis popírá všechny stereotypy, které jsme si o rumunských politicích vytvořili, a i hyperkritičtí rumunští političtí komentátoři ho označují za jediného domácího politika západního střihu. Porazil všemocného a k autoritářskému způsobu vlády tíhnoucího premiéra Victora Pontu, který vedle totální očerňovací kampaně v médiích, na niž zakázal Iohannis svému týmu reagovat, dokonce po druhém kole voleb před dvěma týdny poslal do Sibiu zvláštní vyšetřovací tým, aby na populárního starostu "něco" našel.

Nepovedlo se, a tak hrozí, že Češi, zejména ona část reprezentovaná pražskou kavárnou, budou nejspíš poprvé v historii Rumunům jejich prezidenta závidět.

Mokrý ručník předsedy parlamentu

Další malý zázrak se stal na Slovensku. Vládní strana Směr udělala všechno pro to, aby sobotní místní volby ztížila svým protivníkům. Termín voleb byl jednodenní, na začátku dlouhého víkendu, opozice roztříštěná.
Jenže úder pod pás přišel z jiné strany. Dva týdny před volbami se v parlamentu rozpoutala aféra kolem předraženého nákupu CT přístroje pro piešťanskou nemocnici, kterou opozice rozjela ve velkém včetně pokusu o odvolání premiéra Roberta Fica a předsedy parlamentu Pavla Pašky. S Ficem sice neuspěli, ale Paška, který je podezřelý, že má podíl ve firmách dodávajících slovenským nemocnicím předražené zdravotnické přístroje, hodil o víkendu ručník do ringu.

Jeho rezignace byla totální překvapení i pro řadu vysokých funkcionářů Směru. Někteří komentátoři upozorňují, že se Paška možná zalekl "majdanizace" aféry, když stovky lidí protestovaly před jeho košickým domem.

Pravdu mají ale spíš ti, kteří tvrdí, že premiér a předseda stran Fico donutil Pašku odejít, aby "očistil" vlastní stranu, jejíž popularita zřejmě dosáhla vrcholu a bude už jen klesat. To je převažující výklad po Ficově prohře v jarních prezidentských volbách.

A ještě další výklad je, že jedna z "akcionářských" skupin uvnitř Směru, založeného kdysi v zásadě jako politický podnikatelský subjekt několika zájmových skupin, kterou reprezentuje právě Paška, prohrála vnitrostranický souboj.

Do třetice pak Paškův odchod může maskovat ne úplně uspokojivé – z hlediska vládní strany – volební výsledky. I na Slovensku je třeba se učit nová jména a nové tváře, protože třeba primátorem Bratislavy se v přímé volbě stal Ivo Nesrovnal, právník a dnes nestraník, dříve kandidující do zastupitelstva za Dzurindovu SDKÚ-DS.

Na počet starostů Směr vyhrál, ale ztratil Bratislavu, překvapení se konalo v Trnavě, kde vyhrál "hipster na kole" Peter Bročka. Silné váhy Směru prohrály třeba v Brezně nebo ve Zvolenu právě s nezávislými kandidáty. Takže vládnoucí strana dostala silný signál, že musí do příštích parlamentních voleb za dva roky udělat něco zásadního, protože slovenská opozice není bezzubá a při troše snahy je schopna se prosadit.

Kačerův návrat?

Do třetice se konaly důležité místní volby v sousedním Polsku, kde se také podobně jako na Slovensku starostové a primátoři volí přímo. A i když server tamní ústřední volební komise zkolaboval a na oficiální výsledky si zřejmě ještě nějakou dobu počkáme, jasným vítězem je opoziční konzervativní strana Právo a spravedlnost (PiS) vedená Jaroslawem Kaczyńským.

Podle odhadů výsledků voleb do krajských parlamentů (sejmíků) získal PiS 31,5 procenta a vládní Občanská platforma, kterou poprvé ve volbách od roku 2005 nepodpořil Donald Tusk připravující se na roli šéfa Evropské rady, dostala jen 27,3 procenta.

I když v mnoha městech se budou ještě konat druhá kola voleb starostů a primátorů, protože vítěz potřebuje nadpoloviční většinu, jedno je v tuto chvíli jisté: Jaroslaw Kaczyński má reálnou šanci za rok vyhrát parlamentní volby.
Dvanáct měsíců je sice v polské politice předlouhá doba a v cestě jsou ještě jarní prezidentské volby, ale Občanská platforma a její šéfka a premiérka Ewa Kopaczová mají o čem přemýšlet a co dělat. Polská politika se tak stane turbulentnější a nepředvídatelnější, než jsme si zvykli v posledních pěti letech.

Češi jsou dnes pochopitelně ponořeni do výročí a vzpomínek, velká část z nich do stýskání nad tím, kdo a jak tady vládne. A přitom v okolí se toho děje tolik zajímavého – odstrašujícího i inspirujícího.