Homogamie: Naši partneři jsou jako my

Protiklady se ve skutečnosti přitahují jen výjimečně. Data ukazují, že si vybíráme partnery, kteří jsou nám sociodemograficky podobní. Nejenže je takové lidi lehčí potkat, pohybují se totiž v podobných sociálních kruzích jako my, ale díky společným zkušenostem se i lépe navazuje konverzace a buduje pocit porozumění. Například třetinu amerických manželů od sebe věkově dělí méně jak rok, dalších 27% má věkový rozdíl do tří let. Většina svazků je uzavřena mezi lidmi stejné etnicity. V etnicky homogenním Česku nic překvapivého, ale i v USA, kde třetinu populace tvoří menšiny, je míra smíšených manželství (tzn třeba mezi běloškou a černochem nebo hispánkou a asiatem) necelá 4%. Podobné trendy vidíme u náboženského vyznání, společenské třídy, vzdělání, ale i vzhledu. Zaprvé preferujeme partnery, kteří jsou přibližně stejně atraktivní jako my, jak ukazuje výzkum s daty z americké verze Líbímseti.cz (nebo méně vědecky i fotky bývalých partnerek Brada Pitta či Ryana Goslinga na jejich profilu v Who's Dated Who). Za druhé hodnotíme lidi, kteří jsou nám podobní, jako přitažlivější. Fraley (2010) během svého experimentu ukazoval respondentům fotky potenciálních partnerů a žádal, aby ohodnotili jejich atraktivitu. Nejlépe dopadly fotomontáže, ve kterých byla použita fotka samotného respondenta.

Nerovnost svatebního trhu a dopady na společnost

Trendy ve výběru partnera historicky vykazují jednu stabilní nerovnost, kterou často vnímáme jako přirozenou. Ženy mají tendenci provdat se za muže s vyšším společenským postavením než mají ony samy, muži si zase spíše berou partnerky s nižším společenským statusem (Mare 2008). I v tomto se ale západní společnost přesouvá k homogamii: úspěšní muži si čím dál častěji berou podobně úspěšné ženy. V roce 2005 se 48% vysokoškolsky vzdělaných mužů oženilo s vysokoškolačkami, oproti pouhé čtvrtině z roku 1960 (americká data, ale podobný trend se dá očekávat ve většině západních společností včetně Česka). Číslo je silně ovlivněno lepším přístupem žen ke vzdělání, což je bezpochyby pozitivní trend, ale homogamie v příjmech zároveň zvyšuje celospolečenskou nerovnost. Ve chvíli, kdy si bankéř vezme bankéřku, jejich společný příjem bude větší než když se bankéř ožení se sekretářkou a finančně skoro nesrovnatelný se situací, kdy se sekretářka provdá za řidiče autobusu. Čím více párů bude ve stejné příjmové skupině, tím větší rozdíly ve společnosti. To potvrzují i data: model z výzkumu Greenwood et al. (2014) ukazuje pokles celospolečenské nerovnosti v případě, že by manželské páry byly spárovány na základě náhody, tedy bez příjmové homogamie.  

Když láska nevyjde podle našich představ

Česko patří mezi země s nejvyšší rozvodovostí, rozvádí se 45 manželství ze 100. Ve dvou třetinách případů podávají žádost o rozvod ženy, nejčastěji pro „rozdílnost povah, názorů a zájmů“. Poslední data ukazují nárůst manželství, která se rozvádí po více jak 20 letech sňatku. Průměrná délka manželství při rozvodu je nyní necelých 13 let (ČSÚ 2013). Mnohem problematičtější než rozvod je výskyt domácího násilí, se kterým má dle výzkumu zkušenost 40% žen a 5% mužů. I když počet nahlášených případů domácího násilí roste, pravděpodobně kvůli menšímu společenskému stigma a větší informovanosti, většina obětí o své zkušenosti stále mlčí. Proč je tak těžké z násilného vztahu odejít vysvětluje na svém příběhu Leslie Morgan Steiner ve skvělém videu na TED. Izolace oběti od okolí, vytvoření iluze vášnivé lásky, vyvažování násilí omluvami a romantickými gesty jsou časté mechanismy, které přimějí týraného partnera zůstat. Důležitý faktor je i strach – koneckonců 70% vražd v násilných vztazích se stane ve chvíli, kdy se oběť rozhodne odejít.

A závěrem trochu sexu

Výzkumy o sexu jsou zavádějící. Těžko se odhaduje, nakolik měříme skutečnou změnu sexuálního chování a nakolik proměnu společenské atmosféry, která ovlivňuje otevřenost respondentů. Nejnovější česká data o sexu neukazují žádné extrémy: první sex mají lidé lehce před 18. rokem, páry častěji používají kondom a 60% žen bere hormonální antikoncepci. Počet přiznaných sexuálních partnerů se zvyšuje, muži jsou v průměru na 10, ženy na 6.  Lehce překvapivý je jen přístup k homosexualitě, i v liberálním Česku ji stále skoro pětina lidí považuje za nemoc (což mimochodem znamená, že každý pátý se mýlí).

Zajímavý výzkum o sexu provedla socioložka Caron (2013), která dvacet let sbírala data o studentech jedné americké univerzity. Za dvě desetiletí se zvýšil počet mladých lidí, kteří při sexu používají ochranu, především hormonální antikoncepci (85% respondentů). Strach z HIV/AIDS opadá, zřejmě kvůli lepším možnostem léčby a menší pozornosti, kterou nemoci věnují média. Mladí lidé také čím dál častěji oddělují sex od lásky. Zatímco v devadesátých letech uvádělo lásku jako důležitou součást sexu 70% respondentů, dnes to tak vnímá méně jak polovina studentů. Nejzajímavější je asi obrovský nárůst v sexuálních zkušenostech se stejným pohlavím mezi heterosexuálními dívkami. V roce 1990 mělo takovou zkušenost 3% studentek, nyní se číslo zvedlo na 30%. Autorka výzkumu poznamenává, že u tohoto trendu je vidět ostrý skok po MTV Awards v roce 2003, kdy se Madonna líbala s Britney Spears.

Tento blog je inspirován mým workshopem na Letní akademii Discover, kde trávím jeden prázdninový týden jako lektorka. Středoškoláci dopoledne studují dva kurzy dle svého výběru, od literatury přes ekonomii až po kosmologii. Odpoledne společně s dalšími lektory a externisty organizujeme workshopy, třeba o sociologii lásky.