Ulevilo by se nám, kdybychom jako občané Prahy nemuseli neustále dohlížet na řešení takových dílčích otázek, jako je rozvoj cyklodopravy. Ale když ani takto jednoduchá věc, které se již město před několika lety docela seriozně věnovalo, v Praze a především na Praze 1 stále nezískala standardní apolitickou oporu v systému městské správy jako v jiných evropských státech, musíme téma neustále otevírat.
Tento článek vznikl jako reakce na odpovědi starosty Prahy 1 Oldřicha Lomeckého na dotazy, aby konkretizoval svá prohlášení do médií ohledně toho, že „k systému bikesharingu se staví veskrze pozitivně, ale v centru města jej nechce“.
Veselý Lomecký
Vzhledem k tomu, že vyžádaná odpověď starosty Lomeckého plně kopíruje text „Cyklistice fandíme, ale cykloterorismus odmítáme“ v červencovém plátku TOP 09 Praha 1 (str. 7-8), kde je pod textem podepsán radní pro dopravu Veselý, dovolujeme si následující komentář věnovat tomuto „dvojpánovi“.
Pan Veselý/Lomecký svými slovy nepřekvapil. Navázal na svou kolegyni z TOP 09 na Praze 1 Krobovou–Hášovovou (na magistrátu je poslední 4 roky paradoxně zodpovědná za rozvoj cyklistické dopravy v rámci celé Prahy). Ta se proslavila mj. i prohlášením do médií, že „Do památkových zón nebudou mít cyklisté přístup. Do okolí Staroměstského či Václavského náměstí kola opravdu nepatří.
Zlepšit pohyb v centru? Jen když nepřibude „cyklistů“
Veselý/Lomecký stále staví do protilehlých pozic „cyklisty“ a všechny ostatní občany. Přitom nejde o znepřátelené živočišné druhy, nýbrž jen o lidi, kteří se podle aktuální potřeby pohybují po městě různými způsoby. Různé formy pohybu může veřejná správa buď usnadňovat, odrazovat od nich, nebo dělat, že neexistují. Reálné činy aktuálních představitelů Prahy 1 vzhledem k cyklodopravě bohužel vykazují především znaky odrazování a ignorace snah o hledání řešení existujících výzev.
Veselý/Lomecký s oblibou opakuje, že „Praha nebyla stavěna pro kola“ a proto nic nepůjde. A myslí si snad pan starosta, že za Karla IV. Prahu stavěli pro auta? Auto v městském prostředí vyžaduje výrazně vyšší náklady než jakákoliv jiná forma dopravy, přesto se ročně utrácejí miliardy nás všech na to, aby se nikoliv lidem, ale autům Praha přizpůsobila. Ustupováním potřebám narůstajícího počtu automobilů se ale ještě nikde na světě jejich prostorové potřeby ukojit nepodařilo.
Jen s obrovským sebezapřením dává Praha tisícinásobně menší částky na opravy a výstavbu všemi užívaných chodníků, na odstraňování bariér pro lidi se zhoršenou pohyblivostí (rodiče s kočárky, turisty s těžkým kufrem či handicapované), nebo na to, aby se ten, kdo chce, mohl po městě jednoduše a bezpečně pohybovat na kole.
|
Co přitom na rozdíl od aut uspokojit lze, je kvalitní pohyb lidí upřednostňováním kombinace využití kvalitní veřejné dopravy, chůze, jízdy na kole a teprve pak příležitostného využití taxi, sdílených či osobních aut. I vyhrazení místa carsharingu (existují operátoři jako brněnsko-pražské Autonapůl) znamená ekonomičtější a v moderních městech mimo Prahu hojně podporované využití aut a veřejného prostoru stávajících parkovacích míst. Jedoucí i odstavená osobní auta zabírají ve vnitřním městě příliš prostoru a jejich optimální množství byla v Praze dávno překročena. Čím víc aut ve městě je, tím větším jsou problémem pro možnost využití auta ostatními.
Podobnou argumentací jako u kol Praha 1 (jako v podstatě jediná) brání navrácení tramvají na horní část Václavského náměstí. Tudy přitom jezdily přes 80 let a dnešní přetížená tramvajová síť propojku z Vinohrad do Jindřišské a Vodičkovy urgentně potřebuje jako alternativu k Ječné. Většina odborné veřejnosti i autorů revitalizace náměstí se na potřebě navrácení shodne. A oficiální argument Prahy 1? Nelíbí se jí „ošklivé“ troleje... Možný argument neoficiální? Stále přežívající záměr postavit (za spoustu odklonitelných peněz z veřejných rozpočtů) podzemní garáže pod horní částí náměstí. To, že pár set metrů vedle parkovací dům Garáží Slovan vykazuje průměrně 2/3 neobsazených míst, nehraje roli.
Veselý/Lomecký je v otázkách rozvoje Prahy 1 a mobility v centru přeborníkem v kombinování polopravd s nepodloženými výroky a tezemi ze 70. let. Hlavně je však mistrem v nekonání. Přímou diskuzi neiniciuje, té vyvolané odjinud se vyhýbá. Jeho komunikace s okolními městskými částmi a magistrátem připomíná spíše komunikaci se vzdálenými planetami. Co by mohl i Veselý/Lomecký, podobně jako jejich kolegové ve Vídni, dělat, kdyby měl skutečný zájem na rozvoji Prahy a nepřežíval pouze díky nekonečným výmluvám ve vakuu vastního ega a nekonání sem napíšeme příště. Materiálu je dost a dost...
