Přestože mezinárodní situace zoufale vyžaduje od Spojených států jasně definovanou zahraniční politiku, pozornost médií se pomalu, ale jistě otáčí směrem k potenciálním kandidátům prezidentských voleb 2016 v čele s bývalou ministryní zahraničí Hillary Clintonovou. Je pravděpodobné, že právě nadcházející volby rozhodnou o tom, zda bude Amerika pokračovat ve vágní doktríně “leading from behind” nebo si přesedne zpět do první řady.

Je evidentní, že Barack Obama považuje klasickou realpolitiku za intelektuálně zavrženíhodnou a sní o světě liberálního řádu, kde nebude třeba hrubé síly a místo napínání svalů bude možné se domluvit. Dnešní svět tak bohužel nefunguje. Už během kampaně v roce 2008 hovořil kandidát Obama o tom, že resetuje vztahy s Ruskem, opustí horkokrevnou politiku neokonzervativců, zlepší obraz Spojených států ve světě a vyvaruje se řešení “každého problému, který ve světě existuje”. Nyní se zdá, že americká zdrženlivost pouze vyústí ve vakuum, které je záhy zaplněno skupinami jako ISIS.

Současná mezinárodní situace je odrazem absence jasně definované strategie, ale také chybné komunikace. Prezident Obama již verbálně načrtl několikero červených linií, aby je následně překreslil, nebo dokonce nešikovně vygumoval. A přitom je to právě věrohodnost americké připravenosti zasáhnout, co třímá potenciálem zajistit klid zbraní. Dlouhá řada amerických prezidentů je důkazem toho, že “vůdce svobodného světa” potřebuje nejenom intelekt, ale také něco, čemu Američané říkají “leadership”.

Z této perspektivy je zajímavé analyzovat volební souboj v roce 2016. Bývalá první dáma a ministryně zahraničí Hillary Clintonová již prakticky vstoupila do hry, když v létě vydala další knihu a zkritizovala prezidenta Obamu slovy, že “velké národy potřebují organizační principy a don’t do stupid stuff není organizačním principem”. Clintonová si je vědoma, že při časném ohlášení kandidatury si to potenciální protikandidáti z Demokratické strany dvakrát rozmyslí, a zahajuje tak posun do politického středu dříve, než je obvyklé. Tato kalkulace nicméně vytváří nalevo prostor pro liberálního kandidáta typu senátorky ze státu Massachusetts Elisabeth Warrenové, která by mohla Clintonovou vykreslit jako kandidátku Wall Street, s níž je bývalá první dáma tradičně zadobře. I tak ale zůstává Hillary Clintonová v současné době tím, kdo má do Bílého domu nejblíže.

Na republikánské straně politického spektra dojde k tradiční řeži; o slovo se s největší pravděpodobností budou hlásit jména jako Marco Rubio, Paul Ryan, Ted Cruz, Rick Perry, Rand Paul, Chris Christie a další. Za pozornost stojí zejména poslední dva jmenovaní. Senátor ze státu Kentucky Rand Paul započal před několika týdny transformaci z libertariána ve volitelnějšího kandidáta, i tak by se ale ze zahraničněpolitického hlediska jednalo spíše o horší volbu, neboť tomu není tak dlouho, co Paulův stejně libertariánský otec Ron volal po stažení všech amerických sil ze zahraničí. Lze očekávat, že Paul nebude schopen dokončit proměnu v kandidáta schopného získat pluralitu bez toho, aby se vyhnul nařčení z masivního opuštění svých názorových pozic.

Za pozornost stojí také guvernér státu New Jersey Chris Christie, který je dle mého názoru jedním z mála, kteří mají šanci Hillary Clintonovou v listopadu 2016 porazit. Christie opakovaně zvítězil v levicovém New Jersey bez toho, aby ztratil přízeň konzervativnějších voličů. Jedná se o politika, který si dokáže voliče získat nejenom názory, ale především také svojí osobností. Čím déle bude Hillary Clintonová Američany přesvědčovat o tom, že je třeba ji vrátit do Bílého domu, tím více by se Christiemu mohlo jeho charisma hodit. I guvernér New Jersey má ale na krku politický skandál – na podzim 2013 nechali lidé z jeho administrativy zavřít dopravně vytížený most, aby tak poškodili politického konkurenta. Pokusit se předpovědět, kdo se stane příštím americkým prezidentem, tak zůstává věštěním z křišťálové koule.