Kromě dynastie Jagellonců na přelomu 15. a 16. století neměly nikdy v minulosti Litva a Česko těsnější propojení než to, jež nyní představuje polský podnik PKN Orlen, majitel jediné litevské ropné rafinerie Mažeikiai a zároveň majitel českého Unipetrolu, kontrolujícího rafinerie české.

Proto si nedávno rozdmýchané spekulace o tom, že polská státem kontrolovaná firma chce dlouhodobě prodělečnou litevskou rafinerii buď zavřít, nebo prodat, zaslouží podrobnější přezkoumání. I v Česku totiž Poláci zdůrazňují mezi experty sdílený názor, že rafinérií je v Evropě až moc a některé se prostě zavřít musí.

Litevci jsou v oblasti rafinérií do velké míry obětí historie i budoucnosti. Historie proto, že rafinerie Mažeikai byla postavena ve vnitrozemí pro zásobování jednotek Sovětské armády v Pobaltí. To ale komplikuje její současné zásobování poté, co Rusko v roce 2006 přestalo dodávat ropu ropovodem Družba - oficiálně kvůli technické poruše, ale ve skutečnosti kvůli tomu, že rafinerii koupili právě Poláci.

S budoucností mají Litevci problém v tom, že nafta vyrobená v Mažeikiai je dražší než nafta dovezená z USA, kde je vyrobená z břidličné ropy, souputníka břidličného plynu. Nová technologie z USA revolučně mění světové poměry v plynařství i ropném průmyslu.

Ale Litevci si za to, že je nyní Poláci tlačí ke zdi, mohou hodně sami. Rafinerie Mažeikiai, nyní jako Orlen Litva, i když nyní běží na 58 % svého výkonu, představuje 3,5 % litevského HDP, s 1300 zaměstnanci je druhý největší zaměstnavatel a největší daňový poplatník v zemi. Podle Orlenu je na rafinerii navázáno dalších až 30 tisíc pracovních míst.

Největší problém představuje doprava. Ropa se musí z přístavu Klajpeda do rafinerie dovážet a litevské železnice si za to účtují cenu až o 30 procent vyšší než jiným zákazníkům. Rafinerie tak vytváří 40 % příjmů státních Litevských železnic. Ty třeba rozebraly železniční spojení s blízkým Lotyšskem, aby Poláci museli ropu vozit delší cestou.

Poláci tedy žádají od státního železničního podniku lepší ceny (na vysoké přepravní poplatky si stěžují i v Česku). Litevci zase tvrdí, že dopravní náklady tvoří jen dvě procenta nákladů, takže problémy špatné efektivity rafinerie se vyřeší spíš novými investicemi. Ty ovšem PKN Orlen za této situace odmítá.

A tak pořád dokola, naposledy státní pomoc pro firmu vyloučila minulý týden prezidentka Dalia Grybauskaitéiová a koupi podniku státem premiér Algirdas Butkevičius před dvěma týdny.

Zavření rafinerie, která měla za polského vlastnictví zisk pouze v roce 2012, by těžce postihlo i přístav v Klajpedě, přes který se ropa dováží. Obchod s rafinérií tvoří 35 % obratu firmy Klajpedos Nafta, která ropu překládá z lodí na vagony. A Klajpedos Nafta je také hlavním investorem do nového terminálu na zkapalněný plyn, který má začít fungovat na konci letošního roku a dramaticky snížit závislost Litvy na ruském plynu. Zavření Mažeikiai by tedy ohrozilo tento klíčový projet litevské plynové nezávislosti.

I když podle polského tisku jsou přípravy na prodej v plném proudu a mohl by nastat už příští rok, Poláci jsou v pasti. Firma má dnes cenu zhruba poloviční oproti té, za kterou ji v roce 2006 koupili. A kupci nejsou - tedy kromě těch ruských. Jenže prodat ji ruskému majiteli je v nynější politické situaci v podstatě nemožné a nepřijatelné.

Zavření rafinerie by se nevyplatilo nikomu. Spíš jde o to, kdo bude ve vyjednávání drsnější. Pokud jedna nebo druhá strana nechce nést nedohlédnutelné politické a ekonomické náklady, musejí se Poláci a Litevci na jejich sdílení dohodnout. V podstatě jsou k tomu odsouzeni, i když v posledních stoletích - na rozdíl od časů Jagellonců, kdy měli společný stát - spolu víc soupeřili než spolupracovali.