Založit si stranu šest týdnů před volbami a ty volby - normální, svobodné - hned s drtivým náskokem vyhrát je možné pravděpodobně jen v hodně unaveném postkomunismu. A Slovinci, žijící v kdysi výkladní skříni úspěšné transformace od socialismu k demokracii s volným trhem, unaveni jsou.

Elitnímu právníkovi Miru Cerarovi, který nedělní volby s přehledem vyhrál v čele strany pojmenované po sobě, tak vlastně není co závidět. Stal se novou tváří, ale bude řešit staré problémy, jako je příliš velký vliv státu na ekonomiku, zadlužení a odpor Slovinců vůči privatizaci velkých podniků a zahraničním investicím. Ruce bude mít svázané, protože má jen 36 poslanců z devadesáti.

Musí si tak vyjednat koaliční podporu zleva, například od třetí nejsilnější strany důchodců, která už v minulých vládách dokázala klást účinné překážky jakýmkoli reformám. Mezi dalšími potenciálními koaličními partnery jsou i levicové skupiny vzniklé z protestů proti úspornému a privatizačnímu programu, který Lublani „důrazně doporučila“ Evropská unie. A jako členská země eurozóny si Slovinsko nemůže moc vybírat.

Slovinsko musí rychle řešit své zadlužení a nestabilitu bankovního sektoru. Předchozí vláda premiérky Alenky Bratušekové připravila program privatizace, vůči níž mají ovšem Slovinci tradičně spíš odpor. Vláda padla, protože se Bratušeková rozešla s nejsilnější stranou Pozitivní Slovinsko a založila si vlastní formaci, která se dostala do parlamentu - na rozdíl od Pozitivního Slovinska, jehož šéf Zoran Jankovič čelí vyšetřování kvůli obvinění z korupce.

Vláda Bratušekové musela na záchranu polostátních bank, které doposud tvoří páteř slovinské ekonomiky, najít 3,3 miliardy eur. Státní finance se do konce letošního roku podařilo zachránit jen za cenu úspěšné jarní emise dluhopisů.

Jak chce Cerar otázku dluhů a privatizace řešit, ale zatím příliš nesdělil. Jeho hlavním plusem je, že není svázán s žádnou politickou stranou z poslední doby. Ty se totiž postupně utápějí v korupčních skandálech nebo ztratily důvěru voličů právě kvůli neschopnosti řídit ekonomiku, v níž měl doposud rozhodující slovo stát.

Svým způsobem je vítězství Miro Cerara návratem k dlouholeté politice liberální demokracie, kde byla místopředsedkyní jeho matka Zdenka. Liberální demokraté, z nichž mnoho je nyní členy Cerarovy strany, dovedli kdysi Slovinsko do EU a eurozóny. Ale zároveň stáli za hospodářskou politikou, která úzce provázala stát s bankami a největšími firmami v zemi - což se v krizi po roce 2008 ukázalo jako osudné.

Miro Cerar nabízí novou tvář a to, že posbíral voliče zleva i zprava od tradičních stran, znamená, že i naději. Zda ale přináší i realistický hospodářský program pro zemi v potížích, není vůbec jisté.