Ruch na sociálních médiích stojí za zmínku! Tomáš Klvaňa na svém facebookovém profilu komentuje uplynulou neděli slovy. „Dvě miliardy lidí na celém světě sledovaly v neděli v televizi kanonizaci svatého - Stanislava!” a dodává ke zpravodajství serveru Novinky.cz s citem pro holou skutečnost: „Pokud to čtete pořádně, tak tam není žádné jasné přiznání k ničemu konkrétnímu, žádná opravdová lítost a už vůbec ne náprava - vrácení nakradených peněz. Aspoň ne v tom článku.”
Hlavní vojenský kaplan Jan Kozler s citem připomíná, že patří k evropsky slušnému vychování, abychom modlícího se člověka nechali modlitbu dokončit a nezabíjeli jej - ani slovem. Pepa Sanitrák v diskusi s teology připojuje komentář: „Tenhle případ dokazuje, jak je křesťanská nauka, podle níž pachatel zlého činu učiní "pokání před Bohem" a je mu odpuštěno, morálně devastující.” Ke Kristu obrácený Gross přece říká v dokumentu České televize: „Nemám se za co stydět. Jeden pohled je z hlediska morálky, druhý pohled z hlediska zákonů. Pravda je, že zákon je minimum etiky.“
Pojem „přijmout Krista” vyjadřuje zásadní změnu lidského života pod vlivem oběti Ježíše Krista za naše hříchy. V některých kulturách „přijmout Krista” znamená stát se naprosto nežádoucím. Takové vyznání pak nabývá významu. V našich podmínkách „přijmout Krista” nemusí vyjadřovat nic víc, než jakousi psychohygienu.
Pojem „přijmout Krista” zcela zjevně vyjadřuje to, co evangelista Lukáš popsal ve svém evangeliu (19. kapitola) v příběhu bohatého celníka Zachea. Celník, jemuž společnost nedopřála jiné označení, než „hříšník”, měl zájem o náboženské dění v Izraeli. Zacheus chtěl vidět Ježíše procházejícího Jerichem. Byl však malý a zástup překonal vždycky jen vynalézavostí, proto vylezl do větví moruše. Ježíš celníka zavolal dolů a Zacheus jej přijal ve svém domě a pohostil. Věřme, že to nebylo jen křikem ulice, která byla Ježíšovým rozhodnutím upřímně znechucena. Nicméně Zacheus na obranu své návštěvy vydal okamžité prohlášení složené k nohám vzácného hosta a zapsané v biblickém textu: „Polovinu majetku dávám chudým a jestliže jsem někoho ošidil, vrátím mu to čtyřnásobně!”
K vyznání bývalého premiéra je lépe nepřidávat žádný komentář, nebo jen prosté „Amen!” Když mi jakýkoliv člověk řekne, že přijímá Krista, musím mu ze své profese věřit. Věřím lidem to, co říkají. A dělám to rád. Zajímá mne, čím budou pokračovat. Nemám ale iluze o sobě či o mých bližních! Církev je společenstvím mizerů a podivínů, kteří na rozdíl od ostatních už o sobě ví, že jsou mizerové a podivíni. Jenže, tím to nesmí končit. Jeden druhého v církvi podporuje v tom, aby svá vyznání dokonal činem. Přijmout Krista znamená opravdu víc, než jen zmínku o harmonizovaném životě.
