Maďarské volby dopadly podle očekávání. Další čtyři roky bude zemi vládnout Fidesz Viktora Orbána s podporou dvoutřetinové většiny v parlamentu. Většina ohlasů se v prvních chvílích soustřeďuje na fakt, že pětinu hlasů získala extremistická strana Jobbik. Ale v pozadí je ještě jedno téma, které je zejména z hlediska sousedních států srovnatelné s růstem podpory pravicového extremismu: spolupráce s Ruskem při stavbě jaderné elektrárny.

Středolevicová opozice se marně snažila využít v kampani téma nečekané smlouvy mezi Budapeští a Moskvou o stavbě dvou bloků jaderné elektrárny Pakš, na které ruský stát půjčí tomu maďarskému 10 miliard eur. V Maďarsku jsou detaily smlouvy tajné, a jak jsem si sám ověřil minulý týden v Budapešti, různě vysoce postavení vládní experti se tématu veleopatrně vyhýbají.

Smlouva oznámená na začátku letošního roku se trefila do velice citlivého období vztahů mezi Západem a Ruskem, proto se jí dostalo ze zahraničí všeobecného odsouzení. Ale pohled maďarskýma očima může tento názor zrelativizovat a být poučením pro všechny, kteří se v blízké době chystají jadernou elektrárnu ve střední Evropě stavět – tedy pro Čechy, Slováky i Poláky.

Předně, otázka v Maďarsku nestojí, zda jádro ano či ne. V roce 2009, za polotechnokratické vlády premiéra Gordona Bajnaie, prošla v parlamentu za podpory všech stran včetně tehdy opozičního Fideszu rezoluce podporující další rozvoj jaderné energie.

To ale neznamená, že by se Maďarsko nesnažilo zajistit si jiné zdroje energie. Řada maďarských expertů strávila posledních 10 let prosazováním diverzifikace dodávek plynu, na kterém jsou maďarské domácnosti závislé nejvíce ze střední Evropy. Výstavba severojižního plynového propojení, které by umožnilo snížit závislost na ruských dodávkách celému regionu, se ale nedaří tak rychle, jak by bylo možné. Budapešť se nyní navíc dostala do zásadního sporu s Chorvatskem, kde maďarský koncern MOL manažersky kontroluje tamní ropnou a plynovou firmu INA. O její řízení ale bojuje s vládou v Záhřebu. Ohrožen je tak projekt nejen vzájemného plynového propojení, ale především výstavby jižního terminálu na zkapalněný plyn LNG na ostrově Krk.

Maďarská ekonomika, která se jen pomalu vyhrabává z nejhoršího, tak nemá nejlepší energetické vyhlídky. To byl – alespoň v argumentech maďarských provládních expertů – hlavní důvod pro uzavření dohody s Ruskem. Ta byla a je kritizována ze dvou hlavních důvodů: nepředcházela jí s výjimkou parlamentní shody z roku 2009 žádná diskuse a nejsou známy podrobnosti kontraktu, takže není možné posoudit, zda příliš nezadlužuje maďarský stát.

Ruská strana minulý týden zveřejnila několik čísel, která trochu vnášejí světlo ekonomických parametrů kontraktu. Půjčka má být 10 miliard eur, ale nikdo neví, v jaké měně je uzavřena a jak jsou zajištěna kurzová rizika vyplývající z nyní slábnoucího rublu a dlouhodobě slabého kurzu forintu. Vůbec není jasné, proč by Moskva uzavírala kontrakt v eurech.

Druhý klíčový parametr je úročení půjčky. Podle informací ruské strany bude úrok do okamžiku uvedení bloků do provozu (nejpozději v roce 2026) 3,95 %, potom stoupne na 4,95 %. Splácet půjčku má Maďarsko až do roku 2046.

Podle ekonoma Zoltána Pogátsy z Korvínovy univerzity v Budapešti může být půjčka z dlouhodobého hlediska pozitivní. Maďarsko má stále problémy půjčovat si na volném trhu a na podobný projekt by připadala v úvahu jen půjčka u Mezinárodního měnového fondu, která by byla úročena zřejmě zhruba 4,5 procenta. Takže úroky pod pět procent podle Pogátsy dávají smysl.

Maďaři tvrdí, že Moskva potřebovala získat kontrakt uvnitř členské země EU, takže jim vyšla v mnoha ohledech vstříc – tedy pokud jde o technické a finanční parametry. Ale není nic známo o politických podmínkách, psaných i nepsaných. U půjčky od Mezinárodního měnového fondu by třeba Maďarsko muselo plnit nějaký reformní program. Ale Orbánova vláda naopak loni s velkou pompou půjčky u mezinárodních institucí splatila.

Svým způsobem se tak Maďaři stali obětí toho, že EU nebyla dosud schopna vytvořit a prosadit společnou energetickou politiku. Našli si dlouhodobé řešení, ale ještě není jisté, co za to – kromě úroků – budou muset zaplatit. Přes všechno utajení je totiž vidět, že ve vládních kancelářích nad Dunajem panuje nejistota, zda Rusové opravdu splní, co slíbili.