Státy střední Evropy, lehce vyděšené děním na Ukrajině, požádaly společně v dopise Spojené státy, aby urychlily diskutovaný vývoz břidličného plynu spojencům ze Severoatlantické aliance. To by se tváří v tvář ruské hrozbě mohlo ukázat jako účinnější zbraň než rozmístění letky amerických bojových letounů F-16 v Polsku minulý týden.

Americký spojenec se ale v posledních letech ukázal ve vztahu k Rusku z pohledu Středoevropanů jako řekněme "nespolehlivý". Pro domácí poměry mají ve stínu ukrajinského dramatu v tuto chvíli o něco důležitější roli volby, které se ve střední Evropě chystají. Jak prezidentské volby na Slovensku tento týden, tak ty maďarské parlamentní první dubnový víkend napoví o vztahu Středoevropanů k Západu a k Rusku víc než společné dopisy visegrádské skupiny posílané do Washingtonu.

Vrcholem prezidentské kampaně na Slovensku budou ve středu televizní debaty. Z dosavadní billboardové kampaně a několika lehce denunciačních článků ve slovenských novinách lze zatím usoudit, že Slovensko se bude muset vyrovnat se záhadou v podobě podnikatele a filantropa Andreje Kisky, který má největší šanci postoupit společně s premiérem Robertem Ficem do druhého kola volby. Ficovo flirtování s Východem je poměrně dobře známé, ale těžko říci, co si o pozici Slovenska mezi Západem a Východem myslí Andrej Kiska. Dělal jsem s ním před časem poměrně obsáhlý rozhovor, z něhož jsem nabyl dojmu, že je mistrem marketingu, umí prodávat emoce, ale na obsahovou stránku (čehokoli) si spíš najme odborníky.

To v Maďarsku jsou karty rozdané poměrně jasně. U vládního Fideszu jde jen o to, zda znovu získá dvoutřetinovou většinu. I jeho politici, stejně jako liberálně levicová opozice, si okusují nehty nervozitou z toho, jak velkou podporu získá extremistická strana Jobbik, která v poslední době trochu zmírnila svoji jinak dosti xenofobní rétoriku. Na konci února podle některých průzkumů podpora Jobbiku lehce rostla od jedenácti procent ke třinácti.

Kdysi přesvědčivě prozápadní maďarská politická scéna prožívá "krizi identity". Vláda se obrací na Východ ekonomicky, když například překvapivě domluvila s Ruskem stavbu dvou nových bloků jaderné elektrárny Paks. Jobbik je nesystémová nacionalistická strana a tak paradoxně nejsilnější prozápadní orientaci nyní představuje levicově liberální opozice s bývalými komunisty ve svém středu.

Podobného dilematu je ušetřena polská politika, kterou čeká až ostrý volební test v podobně květnových voleb do Evropského parlamentu. Tvrdá a rozhodná reakce na ukrajinské události zdá se podle průzkumů zastavila propad popularity Občanské platformy premiéra Donalda Tuska.

Ukrajincům a Vladimiru Putinovi může zvláště poděkovat místopředseda Evropského parlamentu Jacek Protasiewicz z Tuskovy strany, který měl opilý v únoru incident s německými policisty na letišti ve Frankfurtu. Protasiewicz byl volebním manažerem pro eurovolby, které měly ukázat, jak dalece platformu poráží konzervativní opozice. Svůj post sice ztratil, ale celou aféru přikryly právě ukrajinské události, v nichž Polsko hraje vůdčí diplomatickou úlohu.

Právě svým jasným prozápadním postojem Poláci ukazují, kam se cítí patřit. Angažují se ve prospěch nezávislé Ukrajiny i za cenu rozsáhlých škod, které už má polský byznys na východních trzích. Nebo i právě kvůli nim.
Bylo by iluzí si říkat, že se slovenský či maďarský volič bude v příštích týdnech rozhodovat podle postoje politiků vůči Rusku a Ukrajině. Domácí témata a hlavně ekonomika jsou jasně nejdůležitější. Možná v eurovolbách bude ukrajinské téma silnější, ale ty jsou zase až v květnu.

Nicméně, nadcházející volby toho mohou ve světle ukrajinských událostí o stavu postkomunistických společností prozradit víc, než by možná voliči sami chtěli. Je to vlastně takový utajovaný průzkum ve stínu ukrajinského dramatu.