Robert Fico se nemusí za dva měsíce stát slovenským prezidentem, jak si dnes (téměř) všichni myslí. Tento názor nezastává jen dalších čtrnáct oficiálních kandidátů a jejich volební štáby, ale dá se k ní dojít při pohledu do nitra slovenské politiky.

Slovenský premiér a předseda vládní strany Smer - sociálna demokracia má na své straně v přímé volbě všechny trumfy. Jako premiér je neustále v televizi. Vede žebříčky popularity a oblíbenosti politiků. Má na své straně levicové i národovecké voliče. Po internetu krouží jeho profesionální, ale nedůvěryhodné video o údajném katolickém dětství jako vějička pro konzervativce. Je výborný řečník a komunikátor. A navíc, týden před prvním kolem volby je Mezinárodní den žen, příležitost, kterou Fico už dokázal mistrně využít k agitaci dva dny před parlamentními volbami v roce 2012. „Jeho slabinu těžko najít, snad jedině, kdyby se choval povýšenecky, ale je to profesionál a to je málo pravděpodobné,“ řekl sociolog Martin Šlosiarik z agentury Focus.

Přesto Fico volby vyhrát nemusí. Jeho voliči jsou sice disciplinovaní, ale není jich tolik. Potřebuje hlasy ze středu a od konzervativců a už se o ně snaží, o čemž svědčí ono zmíněné video.

Slovenská středopravá opozice je roztříštěná, což Ficovi v této situaci nahrává. Jen konzervativci mají dva kandidáty, o hlasy liberálů budou usilovat nejméně tři další. Nadějí opozice je, že se voliči tak vyděsí možnosti mít aktivního prezidenta Fica podporovaného parlamentní většinou jeho strany, že se semknou za (jakýmkoli) jiným kandidátem. „Gašparovič je pasívní prezident. Pokud by se jím stal Fico, tak proti němu bude váš Miloš Zeman jen slabý odvar,“ varuje politolog Ján Baránek z agentury Polis. „Do druhého kola má za Ficem reálnou šanci postoupit někdo ze čtveřice Andrej Kiska, Radoslav Procházka, Milan Kňažko a Pavol Hrušovský,“ domnívá se Baránek.

A tady se dostáváme na hodně tenký led. Oficiální kandidatury byly uzavřeny teprve minulý týden, takže dosavadní průzkumy podpory jsou jen nepřímým vodítkem. Třeba populární herec Milan Kňažko, spojený s bojem za demokracii, vstoupil do pelotonu kandidátů až na poslední chvíli. Přesto ten poslední průzkum stojí za pozornost. Poměrně nečekaně dává totiž možnost vítězství v druhém kole Andrejovi Kiskovi.

Jeho příběh by opravdu mohl na Slováky zabrat. Andrej Kiska pochází z Popradu. V devadesátých letech založil tři finanční splátkové firmy. V roce 2005 podíly v nich prodal a založil charitativní organizaci Dobrý anděl, pomáhající rodinám dětí postiženým rakovinou. Ta se stala na Slovensku fenoménem. Ale i tak Kiska není širší veřejnosti známý, proto svoji kampaň rozjel už před rokem. I když je možné, že na něj protivníci vytáhnou něco z podnikatelské minulosti, zatím je tento padesátník spojen hlavně s charitou.

To, že je občanský kandidát, je v tuto chvíli velká výhoda, protože velká část Slováků jednoduše odmítá staré politiky. „To, že se dotáhl na politické matadory, svědčí o tom, že voliči jsou po volbách v roce 2012 zklamaní a je tu nálada proti politikům vládnoucím posledních dvacet let,“ domnívá se Šlosiarik.

Političtí analytici vidí v tuto chvíli dvě Kiskovi slabiny: nemá zkušenosti s praktickou politikou a státními institucemi a oslovuje podobnou voličskou skupinu jako populární Milan Kňažko. „Jako prezident by měl státní instituce znát. Zatím víc hovoří o hodnotách, ale méně o státu, jehož chce být prezident,“ řekl Grigorij Mesežnikov, prezident bratislavského Institutu pro veřejné otázky.

Je ale otázka, jestli po všech aférách levice i pravice právě znalost politických institucí slovenské voliče zajímá.

Poněkud pateticky by se tak dalo napsat, že podobně jako Dobrý anděl poskytuje jistou naději rodinám, kde dítě onemocní rakovinou, tak Kiska by mohl v očích voličů představovat naději pro budoucnost Slovenska. Pokud postoupí do druhého kola, tak se ale neobejde bez podpory politických stran a doporučení spřízněných kandidátů. To není samozřejmé po zkušenosti z roku 2009, kdy nečekaně postoupivší Iveta Radičová nedostala požehnání od Františka Mikloška, a přišla tak o podstatnou část konzervativního voličstva.

„Ať do druhého kola postoupí kdokoli, půjde o to, zda je středopravice schopna ze druhého kola udělat střetnutí o charakter země a státu,“ domnívá se Ján Baránek. To je jediná naděje pro kohokoli, kdo povede souboj s Robertem Ficem v druhém kole.