Pohledy z větší výšky a dálky bývají ve chvílích, kdy jsme unaveni šťouráním se v detailech, velmi osvěžující. Americký profesor Charles Gati sice opustil Maďarsko po protikomunistickém povstání v roce 1956, ale osudy rodné země a celého regionu nepřestává s kritickým odstupem sledovat, jak jsem si nedávno sám ověřil.

Orbánovým nejslabším bodem před volbami příští rok je podle Gatiho jeho politický a ekonomický výkon, i když změnou volebních pravidel značně ztížil opozici možnost dosáhnout slušného výsledku. "Nová pravidla přijatá Fideszem opozici ztěžují vytvoření společných kandidátek. Mám pocit, že volby budou svobodné, ale ne nutné spravedlivé," řekl mi po návratu ze své poslední cesty po střední Evropě.

Orbán podle něho udělal chybu tím, že novou ústavu přijal bez konzultace a podpory dalších politických stran. "Tím, že základní zákony mění znovu a znovu a znovu, obrátil zemi vzhůru nohama. V kampani před volbami v roce 2010 tak radikální změny nesliboval. A v ekonomice se svým slibům z roku 2010 ani nepřiblížil," řekl Gati.

Nedávno podpořil knihu vydanou skupinou maďarských liberálů "Maďarská chobotnice", v níž Orbánův režim nazývají "mafiánským státem". Fidesz ovšem tvrdí, že předchozí sociálisticko liberální vlády zemi zruinovaly. Proč ty netvořily "mafiánský stát" a Fidesz ano? "Korupce byla za vlád socialistů a liberálů rozšířená. Ale je rozdíl mezi zkorumpovaným státem a mafiánským státem," tvrdí Gati. Lídři Fideszu a jejich stoupenci se dnes podle něho záměrně nejen obohacují, ale také brání členům opozice získat zaměstnání, a tím je připravují o slušnou životní úroveň.

Devětasedmdesátiletý Gati je prominentním akademikem na washingtonské Univerzitě Johnse Hopkinse. Dříve radil i americkým ministrům zahraničí. Dnes sleduje a analyzuje události ve střední a východní Evropě podobně jako jeho přítel a bývalý prezidentský poradce pro národní bezpečnost Zbigniew Brzezinski, o němž Gati nedávno napsal knihu. Zajímal mě proto i jeho pohled na širší kontext toho, co se děje v Maďarsku. Může být například způsob Orbánova vládnutí vyvezen za maďarské hranice?

"Orbánovo Maďarsko je příklad pro polskou stranu Právo a spravedlnost (v čele s Jaroslawem Kaczyńským - pozn. red.). Mezi historií a politickou kulturou obou zemí jsou důležité podobnosti," vysvětlil Gati. "Kromě toho i v dalších zemích střední Evropy je vidět ústup z toho, jak si demokracii představují na Západě, protože veřejnost je stále unavenější z demokratických neshod a pomalých procedur a procesů."

Liberální demokracie nesplnila očekávání do ní kladená, a proto je podle Gatiho možný v Maďarsku i v dalších zemích střední Evropy opačný vývoj od křehké liberální demokracie k poloautoritářskému režimu. "Je to možné, ale dlouhodobě nepravděpodobné," řekl. Demokracie podle něj nepadla příliš na úrodnou půdu s výjimkou velkých měst jako je Budapešť. Na venkově jsou lidé mnohem ochotnější když ne přímo hledat, tak přijmout poloautoritářský režim.

"Ale nežijeme ve třicátých letech minulého století. Dlouhodobě není mezinárodní prostředí nakloněno takovému odklonu od moderního politického uspořádání západního střihu," řekl Gati. Evropa a transatlantické vztahy zůstávají podle něho silnými magnety, i když ne tak silnými jako v roce 1990.

V této souvislosti se nedalo nezeptat na ústup Spojených států z Evropy včetně té střední. Podle Charlese Gatiho země jako Česká republika přes současnou vládní krizi potřebují jen malou nebo vůbec žádnou podporu z USA, protože akce "nezávislého prokurátora odhalujícího nezákonné aktivity v úřadu premiéra je příkladem, jak demokratická kontrola a vyvažování má fungovat".

Podle něho je ale zavádějící hovořit o americkém ústupu z Evropy, protože vztahy s Washingtonem jsou stále velmi živé, i když možná ne tak viditelné. "Ale faktem je, že americká veřejnost víc trvá na tom, že by se angažovanost ve světě - nejen ve střední Evropě - měla omezit," řekl Gati. Američané už podle něho nejsou ochotni k tomu druhu obětí, které dělali během studené války i v devadesátých letech minulého století, kdy se střední Evropě otevřely dveře do NATO.

Ano, musíme si to už odpracovat sami, chtělo by se dodat s pohledem upřeným třeba na kyjevský Euromajdan.