Lotyšský premiér Valdis Dombrovskis podal demisi. Tato událost se v postkomunistickém světě vymyká jednou zásadní věcí: vzal na sebe politickou zodpovědnost za zřejmě špatnou práci státního stavebního dozoru, která vedla ke smrti 54 lidí v supermarketu v Rize.

"Rezignuji a beru na sebe plnou zodpovědnost za tragédii. Chtěl bych poděkovat všem za podporu v krizi," napsal ve svém rozlučkovém tweetu.

Není jasné, zda děkuje za podporu v současné krizi kolem tragédie, nebo za to, jak svoji zemi provedl nejhorším obdobím od obnovení nezávislosti - tedy hospodářskou krizí, v níž v roce 2009 klesl HDP Lotyšska o téměř dvacet procent. Země pod jeho vedením prožila hlubokou proměnu, restrukturalizaci hospodářství, odrazila se k rekordnímu růstu v posledních dvou letech. Naopak desítky tisíc Lotyšů musely emigrovat nebo se propadly do chudoby.

Přes všechny škrty a drsnou hospodářskou politiku ale Dombrovskis po svém nástupu v únoru 2009 dvakrát sestavoval vítěznou koalici po volbách, z nichž jedny jeho strana vyhrála a v dalších byla druhá.

Měl jsem možnost s ním v průběhu těch pěti let vést několik dlouhých rozhovorů a mohl jsem trochu nahlédnout do zákulisí práce jeho kabinetu. Jeho styl politiky je naprosto nemediální - hovoří bručivě, v zásadě nemá žádné charisma, je na něm znát minulost bankovního úředníka, nepotrpí si na okázalá gesta. Přesto je hvězdou evropských pokrizových reforem, o jejichž průběhu a dopadu se vedou vášnivé debaty zastánců a odpůrců.

Jeho rezignace z premiérského postu ve dvaačtyřiceti letech nejspíš není koncem jeho kariéry. Je ale ukázkou toho, že ne všechno je na politice a politicích v postkomunismu shnilé, jak jsme si zvykli to vnímat v Česku a přilehlých končinách.

Kritici Dombrovskisovi vyčítali, že slepě sleduje politiku škrtů nadiktovanou ze Západu. On si ji ovšem dokázal argumentačně obhájit. Budu zvědav, jestli mu budou i vyčítat rezignaci, když po vzoru politiků z vyspělejších demokracií vzal na sebe politickou zodpovědnost za práci jednoho státního úřadu.