Volby jsou důležitou součástí, a zároveň také mezníkem každé demokratické společnosti. Důležitou součástí jsou proto, protože představují mechamismus komunikace mezi voličstvem a volenými zástupci. Mezníkem potom proto, že mají moc otočit politickým kormidlem, a na určitou dobu tak ovlivnit směřování naší země. Nadcházející volby do Sněmovny Parlamentu České republiky takovým mezníkem nepochybně budou, neboť nejrůznější průzkumy veřejného mínění nás vedou k závěru, že jak zastoupená politická uskupení, tak i síla jednotlivých subjektů se budou do značné míry lišit od toho, na co jsme byli na české politické scéně zvyklí. Tyto předpoklady jsou přirozeně přímo odvislé od převládajícího pocitu mezi českými voliči – politika je zklamala, a proto chtějí zásadní změnu.
Příčiny této nálady, která za několik dní může vyústit v zásadní veletoč na české politické scéně, jsou mnohé ( klíčový je například vývoj ekonomiky ). Z těch společensko – politických nicméně můžeme vymezit dvě. Češi jsou za prvé znechuceni úrovní české politické kultury, a za druhé jsou frustrováni tím, že se již delší dobu nedaří uvést českou politiku do stavu určité konsenzuality či stability, která by zemi udávala dlouhodobější směr. Lze se domnívat, že rychle vzrůstající popularita nových stran je ilustrací právě tohoto jevu.
Domnívám se, že z dlouhodobého hlediska je pokus o reinkarnaci nepolitické politiky, víra na objektivní odborníky, kteří znají to “správné” řešení a proměnlivá podpora stále nových stran, které zavrhují politiku, aby do ní následně sami vstoupily, ztraceným bojem. Naopak, lze argumentovat, že pohyb tímto směrem nás od řešení dvou zmíněných problémů spíše vzdálí.
Pro to, abychom mohli směřovat českou politiku k větší konsenzualitě a přijatelnější politické kultuře je nezbytná právě dlouhodobě budovaná struktura, jejímž základem jsou čitelné politické strany, které zastupují konzistentní názory a vnitrostranickou demorkacií umožňují komunikační mechamismus mezi politickou scénou a občany. Dobře fungující politická strana umožňuje osvojení demokratických procesů, a tím přispívá k formování budoucích politických lídrů. Dobře fungující politická strana umožní nezbytný společenský diskurs, který vyvrátí mýtus odbornického pozitivismu, tedy víry, že jednoduché a jediné správné řešení je na dosah, a že jsou to pouze političtí dinosauři, kteří brání dosažení blahobytu.
Není pochyb o tom, že mnohé z českých politických stran tuto roli neplnily, a že si zaslouží právě toto pocítit na volebním výsledku. Bylo by ovšem nebezpečným zjednodušením domnívat se, že odmítnutí současného systému a nahrazení nečitelnými subjekty povede k nápravě. Problémům, kterým čelí politické strany totiž čelí celá společnost. Česká politická scéna není ostrovem zkaženosti v jinak netknuté společnosti.
Řešení je pouze dlouhodobé a bude si vyžadovat usilí nás všech. Všichni si budeme muset přestat namlouvat, že problém je pouze vnější, a že my sami nic nezmůžeme proto, aby naše město, náš region, naše země byla lepším místem pro život. Řečeno s T. G. Masarykem, musíme překonávat nedostatky demokracie, nikoliv demokracii samotnou.
