Německá předvolební kampaň začala být zajímavější až poslední týden, ale i tak v ní zanikla docela důležitá informace: V sobotu, den před hlasováním, začíná v Mnichově jubilejní 180. ročník pivního festivalu Oktoberfest.

Bavorští občané už hlasovali minulý víkend v zemských volbách, takže je otázka, zda nyní dají přednost oblíbenému nápoji, nebo návštěvě hlasovací místnosti, nebo - při jejich pragmatickém přístupu k životu - propojí nějak obojí. Tradičně konzervativní region by ale neměl účast při hlasování podceňovat a nenechat se ukolébat velkým náskokem, který má koalice CDU/CSU v předvolebních průzkumech.
Hitem letošního Oktoberfestu mají být - kromě piva, samozřejmě - různé moderní kreace na klasické bavorské kroje, tedy dívčí kroj - dirndl - a krátké pánské kožené kalhoty - lederhosen. Některé nápady k nahlédnutí v této fotogalerii.
Jiné dilema mají před sebou Maďaři, krom jiného národ vášnivých kuřáků, kde si nikdy nezapálilo jen 47 procent populace (včetně nemluvňat). Podle údajů dańového úřadu, které zveřejnil deník Népszabadság, od června dramaticky klesly příjmy z prodeje cigaret. Je to způsobeno tím, že stát fakticky zavedl monopol na prodej tabáku. Místo dříve 45 000 koncesovaných prodejcůje je jich od letošního července jen 5000.
Vládní strana Fidesz prostřednictvím svých starostů rozdala mnoho licencí svým věrným či jejich příbuzným, takže zdravotnicko-daňové téma má i svoji politickou rovinu, která je sedm měsíců před volbami citlivá.

Abychom si drama maďarského kuřáka předvedli v číslech, tak se podívejme na prodeje. Pokles prodeje cigaret mezi červnem a červencem letošního roku je 40%. Nebo jinak, v meziročním srovnání. V červenci 2012 si Maďaři koupili 1,3 miliardy cigaret, letos za červenec jen 623 milionů.

A to ještě situace v červenci nebyla nejhorší, protože řada maďarských kuřáků se předzásobila. Dalším zdrojem kuřiva se pak nepochybně v dobrých tradicích socialistického pašování stanou Rumunsko, Ukrajina a Slovensko. Statistiky prodeje cigaret v tamních příhraničních regionech nabídnou tak za půl roku jistě zajímavý materiál ke studiu.
A pak je tu ještě jedno dilema, které přesahuje rozměr hranic jedné země. V Česku ho známe pod klíčovým slovem Paskov - tedy jak ukončit těžbu a zavřít dlouhodobě nerentabilní uhelné doly poté, co v Evropě dramaticky klesly ceny uhlí. V sousedním Polsku je hned několik velkých společností, které se potýkají s podobnými problémy, ale protože jsou státní či polostátní, tak se tam - na úkor daňových poplatníků a pod silným tlakem odborů - zaměstnanost dlouhodobě udržuje.

Ale tento ochranářský přístup dostal tento týden dvě zajímavé rány: ve firmě Katowicki Holding Weglowy se ukázalo, že řadu let (nejméně 2007 až 2012) falšovali odboroví předáci výkazy práce, aby mohli odejít dříve do důchodu. Jednoduše to probíhalo tak, že ačkoli měli pracovat pod zemí, tak byli na povrchu a pracovali pro odbory. Záležitost nyní vyšetřuje prokuratura a firma se k ní nechce vyjadřovat, ale je možné, že osoby, kterých se dotýká a už odešly do důchodu, se budou muset vrátit do práce.

Druhá záležitost je vážnější. Před týdnem poměrně nečekaně odstoupila ze svého postu ředitelka Kompanie Weglowe (KW) Joanna Strzelcová-Lobodzinská.

Důvod rezignace ředitelky není jasný, ale může za tím být tlak vlády Donalda Tuska na to, aby se KW zavázala dodávat fakticky pod cenou dvacet let uhlí do teprve plánovaných dvou nových bloků elektrárny v Opole. Tu má letos na podzim začít stavět státní energetická firma PGE, ale už nyní je jasné, že půjde investici, která nemá kvůli klesajícím cenám energie šanci se zaplatit.

KW je s více než šedesáti tisíci zaměstnanci největší hornickou firmou v Evropské unii a podobně jako ostatní v oboru bojuje s propadem cen a zároveň s politickým tlakem na udržení zaměstnanosti i za cenu nerentability. Protože splácí své faktury pozdě a má problémy s cashflow, tak nemá šanci získávat v této těžké době úvěry.

Odbory brání uzavření těch dolů, které nejsou rentabilní, protože se vláda (jakákoli) obává protestů a sociální krize ve Slezsku, kde hornictví stále tvoří páteř ekonomiky. Podobný odpor mají odboráři vůči privatizaci. KW má nyní na skladě šest milionů tun uhlí, které nikdo nechce.

Paskovů je prostě v Polsku hned několik a jejich zaměstnanci mají to štěstí, že vlastníkem je stále stát, který nemá žádnou dlouhodobou strategii rozvoje těžebního sektoru.