Historie je plná neúspěšných humanitárních intervencí pod velením OSN. Po selhání v Somálsku, Rwandě či Bosně a Hercegovině se však situace změnila zásahem NATO v Kosovu roku 1999. Vojenský zákrok Severoatlantické aliance pod vedením USA ustanovil důležitý precedens v otázce humanitárních intervencí a vytvořil tak nový standard v mezinárodní politice na několik let dopředu.

Bombardování Bělehradu pod vedením USA mělo za výsledek odchod Jugoslávské armády

Úder proti bývalé Jugoslávii byl silně kritizován, zejména kvůli tomu, že NATO vše provedlo bez souhlasu Rady bezpečnosti, kde právě Čína a Rusko takovou rezoluci vetovali. OSN tak bylo, stejně jako v době studené války, odsouzeno k neaktivitě a to i přes mezinárodní výzvy k ochraně civilistů před další genocidou na Balkáně. Vojenský zásah zastrašil Miloševičovu armádu a jugoslávské jednotky se stáhly z Kosova. Americká intervence sice nebyla bez souhlasu OSN legální, ale byla přijata jako legitimní a silně odůvodněná. To mimo jiné také přiznal tehdejší generální tajemník Kofi Annan. NATO tak zavedlo novou normu na poli ochrany civilistů, na základě které byla přijata na summitu v roce 2005 nový doktrína zvaná R2P (responsibility to protect, česky povinnost chránit). R2P legitimuje zásah do státní suverenity pod záminkou ochrany civilistů a dává mezinárodní komunitě odpovědnost civilisty ochraňovat proti válečným zločinům, genocidě, útokům proti lidskosti a etnickým čistkám. Tato nová politika byla dodržena a představovala základní kámen legitimity zásahu v Libyi, tentokrát podpořeného rezolucí RB OSN.

Dva roky občanské války v Sýrii mají na účtu přes 100,000.

Chemické útoky v Sýrii byly celosvětově odsouzeny, ale reakce v podobě vojenského zásahu se potýká se silnou opozicí. Složitost syrského konfliktu však není rozhodně Obamovou administrativou přehlížena. Roztříštěnost radikálních islamistických složek syrské opozice, zapojení Hezbollahu, Íranu či Turecka a ruské zájmy společně s 20.000 žijícími Rusy v Sýrii představují nebezpečně výbušnou kombinaci. Nicméně, tento potenciální úder nemá za cíl porazit Asadův režim, ale naplnit přijaté zásady a normy mezinárodní politiky v rámci doktríny R2P. Cílem je potrestat Asadovo použití chemických zbraní a zastavit teror na civilistech.

Podobně jako je zásah spojeneckých sil v Sýrii reakcí na masakr v Ghouta, tak humanitární vojenská intervence v Kosovu v roce 1999 přišla jako odpověď po masakru v Račaku. A stejně jako je Asadova odpovědnost za chemické útoky zpochybňována, tak i etnické čistky v Kosovu byly často označovány za západní konspiraci k ospravedlnění útoku na Jugoslávii silami NATO. Historie se často opakuje. Spojené státy stále platí daň za lživé odůvodnění invaze do Iráku nepřesnými zpravodajskými informacemi v roce 2003. Chemické útoky v Sýrii byly ale potvrzeny několika státy a zpravodajskými službami, navíc první případy takového útoku se objevily již v březnu 2013.

Ustálená politika a normy humanitárních intervencí jsou velmi pozitivním krokem proti neefektnosti OSN a celého mezinárodního právního systému a představují posun směrem k lépe fungující mezinárodní společnosti. Nejen ústavní zvyklosti, ale také mezinárodní zvyklosti nejsou idiotské. 

English version here