Po každé zásadnější prohře, kterou ta v prezidentských volbách nepochybně je, je možné vysledovat tendenci k formování tezí věštících dopad za hranicemi skutečné reality. Stejně tak jako dnes mnozí předpokládají Republikánské straně USA úpadek, čelila i Demokratická strana obtížnějším obdobím ve své historii. Většina státních guvernérů je v současnosti republikány a i v dalších úřadech má Republikánská strana významné zastoupení. To ovšem neznamená, že každé volby nevysílají jasný signál o tom, jak se dané straně daří propojovat vlastní nabídku se skutečnou poptávkou ve společnosti. Naopak, lze předpokládat, že prezidentské volby, které jako jediné probíhají v celé zemi, odhalí některé trendy, a zejména jejich klíčový dopad dříve, než se tomu stane v menších volebních okrscích, z nichž mnohé jsou tradičně demokratické či tradičně republikánské. Když si uvědomíme, že při udržení současného demografického vývoje budou kolem roku 2050 voliči bílé pleti ve Spojených státech v menšině, musí Republikánská strana kriticky zhodnotit svoji pozici.

Soubor otázek, které je potřeba si klást, můžeme rozdělit na dvě skupiny. První skupina zahrnuje politické myšlenky a z nich formované konkrétní politické návrhy. Druhou skupinu potom představuje systém, pomocí kterého jsou tyto politické myšlenky a návrhy komunikovány voličům. Začněme postupným rozborem skupiny druhé, protože to je paradoxně právě mechanika kampaní a výběru kandidátů, která začala ovlivňovat, ne – li přímo formovat, obsah skupiny první, ač by to mělo být naopak.

Když mluvíme o systému, pomocí kterého jsou politické myšlenky a návrhy komunikovány voličům, máme na mysli především mechaniku výběru kandidátů – tedy primární volby a samotné kampaně a taktická rozhodnutí, která jak kandidáti, tak i pracovníci jejich kampaní činí. Připomeňme, že ve Spojených státech se zhruba od konce 70. let 20. století ustálil systém, kdy prakticky v každém státě unie probíhají primární volby, pomocí kterých se určí delegáti na celonárodní sjezd strany, který potom vybere stranického kandidáta pro prezidentské volby. Primárky mají různou podobu. Ať už se ale jedná o klasické vhazování volebních lístků nebo lokální stranické schůze, jejich podstatou je to, že nejčastěji samotní aktivní členové specifické politické strany si vybírají svého kandidáta. Primární volby také neprobíhají ve všech státech současně, takže samotná sezóna primárek trvá několik měsíců, během nichž jednotliví uchazeči o stranickou nominaci vedou intenzivní kampaň. Tento systém má dva logické důsledky. Zaprvé narůstají účty za kampaň, protože finančně náročná činnost začíná více než rok před samotnými prezidentskými volbami. Zadruhé kandidáti soutěží v rámci vlastní strany, kde jsou přirozeně nuceni zastávat extrémnější názorové pozice, protože se snaží vymezit vůči ostatním členům vlastní partaje, a protože je pravděpodobné, že k primárním volbám dorazí skalní voliči strany. Tyto dva jevy se staly ještě výraznějšími po zavedení současného systému financování volebních kampaní a po vzniku konzervativních odnoží Republikánské strany jako např. tzv. Tea Party. Současný systém financování volebních kampaní vedl ke vzniku Super Political Action Committees ( SuperPACs ), které se zásadním způsobem podílí na financování kampaní, a které jsou často navázány na některou ze zájmových skupin, ať už se jedná o klasické lobistické organizace či názorové skupiny.

Konzervativní odnož Tea Party vznikla po Obamově vítězství v roce 2008 jako hnutí za snížení daní a oponování Obamově politice. V rámci politického spektra se jedná o konzervativní hnutí, které ovšem získalo v Republikánské straně zejména po úspěšných volbách do Kongresu v roce 2010 zásadní vliv. Výsledkem celého výše popsaného systému je to, že pro vítězství v primárkách zaujímá mnoho kandidátů takové pozice, pomocí kterých zvítězí mezi konzervativními podporovateli vlastní strany, zároveň ale snižují svoje šance na zvolení středovými nebo dokonce liberálnějšími voliči. Není třeba doplňovat, že vliv, který názorově konzervativnější proud v Republikánské straně zaujmul, se projevuje i na formulaci politických myšlenek a návrhů strany.

Byť jsou popsané procesy dlouhodobé a reflektují vývoj společnosti i strany jako takové, autor tohoto textu je toho názoru, že změny mechaniky výběru kanditátů by mohly vést ke genezi kandidátů, kteří by disponovali před různorodým americkým elektorátem větší šancí na zvolení, a případně by limitovaly útraty na kampaň, což by dále omezilo vliv organizací poskytujících financování. Jedním z těchto návrhů je rozšíření tzv. otevřených primátek, ve kterých mohou volit všichni, kdo se k volbám dostaví, nikoliv tedy pouze registrovaní členové strany. Tímto opatřením by se podařilo docílit různorodějšího elektrorátu, který by se více podobal voličstvu v samotných prezidentských volbách. Druhým návrhem je konání primárek v celých Spojených státech, či alespoň větších regionech v jeden den, aby tak všechny státní stranické organice měly podobnou šanci na ovlivnění konečného výsledku. Finanční úspory, které z podobně nastaveného systému vyplývají, již byly popsány.

Co se týče kampaní a taktických rozhodnutí učiněných v jejich rámci, je třeba si uvědomit nenahraditelnost dobře fungující organizace, která dokáže zmobilizovat jak značný počet dobrovolníků, tak i samotných voličů. V budoucnu bude stále nutnější představovat témata, která dokážou působit atraktivně i pro voliče demografických skupin, ve kterých Mitt Romney dosáhl pouze marginálního úspěchu. Doby, kdy bylo možné vyhrát prezidentské volby díky podpoře bílých mužů středního a pokročilého věku jsou nenávratně pryč.

Druhý soubor otázek, které je nezbytné si klást, se týká politických myšlenek a z nich formovaných návrhů, které jsou Republikánskou stranou prosazovány. V tomto bodě by nemělo dojít k opuštění základních ideí Republikánské strany, ale naopak k návratu k nim. Republikánská strana vždy stála na principech svobody, osobní zodpovědnosti, ale také rovné příležitosti pro všechny. Republikánská strana byla motorem pokroku a progresivistických reforem, byla stranou, která agendu určovala, nikoliv následovala, či dokonce brzdila. Jak již bylo zmíněno, zejména konzervativnější složky Republikánské strany zdůrazňují úlohu sociálního konzervativismu zhmotněnou v odmítání potratů, stejnopohlavních svazků, atd. Je nepochybné, že sociální konzervativci budou mít v Republikánské straně, vždy stavějící na klíčové úloze morality, nezastupitelnou úlohu. Na druhou stranu je třeba zajistit, aby republikáni zůstali stranou inkluzivní, nikoliv stranou vyžadující dusivou ideologickou čistotu. Je nepochybné, že zejména mezi mladými voliči je patrný liberálnější postoj ke společenským otázkám a tento faktor musí strana vzít v potaz. Bylo by jistě chybné vyzývat k opuštění dlouhodobě zakořeněných hodnot, vždy je ale třeba dbát na inkluzivitu. Někteří republikáni jako například bývalý starosta New Yorku Rudy Giuliani formuloval důraz na fiskální, nikoliv sociální konzervativismus slovy: „Zůstaneme mimo vaši peněženku, ale i ložnici.“

Republikánská strana si dlouhodobě budovala reputaci jako fiskálně zodpovědná strana, která dokázala prosazovat malý, ale efektivní stát. Kromě toho dokázala formulovat politiku nízkých daní, která byla pochopena a přijímána značnou částí elektorátu. V posledních letech ovšem začala být mnohými voliči Republikánská strana vnímána jako hlavní nositel jednoduché myšlenky – snižování daní za každou cenu bez řešení ostatních částí fiskálních problémů. Je nutné aby Republikánská strana začala znovu prosazovat nejenom komplexní řešení fiskálních problémů Spojených států, ale aby zároveň dokázala složitá čísla státního rozpočtu vysvětlit obyčejným občanům, včetně konkrétních dopadů na jejich životy. Republikánská strana by se také měla soustředit na konkrétní návrhy opatření, která přinesou úlevu či podporu především malým a středním podnikům, protože právě ty naplňují každý den tezi o individuální iniciativě. Republikáni musí dále ze svého štítu odstranit nálepku ochránců velkého byznysu a podpořit opatření, která umožní kontrolu monopolního postavení nadnárodních firem, aby tak dosáhli zdravého tržního prostředí, které vždy stálo v centru republikánských hodnot. Důraz na tyto hodnoty, inkluzivitu a konstruktivní přístup k reformě imigračních zákonů umožní Republikánské straně vidět současné demografické změny jako příležitost pro získání dalších voličů, nikoliv jako hrozbu.