V ošuntělé hlavní hale polských lázní Krynica to tehdy mezi přítomnými politiky a byznysmeny na zahájení Ekonomického fóra vyvolalo šum a pozdvižení. Premiér Donald Tusk oznámil, že Polsko by mohlo zavést společnou měnu euro už v roce 2011. Bylo 9. září 2008. Za šest dní požádala jedna z největších světových investičních bank Lehman Brothers o ochranu před věřiteli a svět včetně eurozóny se dramaticky změnil.

Od této zjevné politické chyby se Tusk debatám o euru v Polsku vyhýbal. Až do loňského podzimu, kdy se nejprve mezi experty, pak v médiích a otevřeně i mezi vládními politiky začalo znovu hovořit o tom, že pokud chce Polsko hrát důležitou roli ve sjednocené Evropě a zároveň chránit svoji měnu před dlouhodobu nestabilitou a posílit své hospodářství, mělo by opět vážně zvážit vstup do eurozóny.

Minulý týden to tedy Tusk zkusil znovu, i když poněkud jemněji než onoho pošmourného zářijového dne roku 2008. Premiér pouze řekl, že by byl pro to, aby se do ústavy vetkl nový článek, který připouští referendum o zavedení společné měny.

Účinek byl podobný jako v roce 2008. Rozpoutala se prudká debata mezi politickými stranami. Tusk totiž dosud tvrdil, že pro zavedení eura stačí referendum o vstupu do unie z roku 2003.

Tvrdými zastánci referenda jsou konzervativci vedení Jaroslawem Kaczyńským, podobně jako třetí největší parlamentní strana, levicově populistické Hnutí Palikota. V průzkumech je rozložení sil jasné: dvě třetiny Poláků jsou proti přijetí eura, třetina je pro. Z vládní Občanské platformy zní hlasy, že pokud by se někdy o euro mělo hlasovat, tak až po volbách v roce 2015, kdy voliči znovu rozdají karty. Referendum a případné zavedení eura jsou tak záležitostí let 2015 až 2020.

Polské komentátory na celé věci nejvíc rozčiluje fakt, že případné referendum by bylo politickým obchodem s opozicí za změnu ústavy, která je pro přijetí eura potřebná. Vládní koalice nemá ústavní dvoutřetinovou většinu, tak proto Tusk tak opatrně navrhl možnost referenda – to je základní podmínka jak konzervativců, tak palikotovců. Vymezování se vůči Jaroslawu Kaczyńskému a jeho suitě byla přitom základní Tuskova politická taktika, s níž slavil úspěch.

Tusk je stále v pozici jednoho z nejpopulárnějších politiků a nikým neohrožovaný vůdce své strany. Od roku 1989 je prvním premiérem, který obhájil svůj mandát ve volbách a pokud by se voličské preference vyvíjely stejným směrem jako doposud, mohl by klidně vyhrát i třetí volby. Ačkoli mu stále více kritiků vytýká, že jeho vládnutí chybí „pozitivní obsah“, tedy vlastně konkrétní program.

Loni se mu povedlo uspořádat fotbalové euro a při jednáních o budoucím rozpočtu EU na léta 2014 až 2020 získat pro Polsko slušný balík peněz. Ale roste nezaměstnanost, zejména mezi mladými lidmi sílí pocit nejistoty ohledně budoucnosti. Letošní růst ekonomiky bude slabší než v předchozích letech, kdy se Tusk mohl chlubit tím, že evropská krize se Polsku vyhýbá.

Takže vyvolat ve voličích pocit, že něco dělá pro dlouhodobou prosperitu bylo žádoucí. Ale příští rok budou volby do Evropského parlamentu, kterých se chce zúčastnit exprezident Aleksander Kwaśniewski se svoji novou formací Evropa Plus. Ten by se mohl v očích proevropských, mladších středových voličů stát silným „antykaczyńským“, což byla role, kterou doposud hrál Tusk a díky které vyhrál v roce 2007 i 2011 volby.

Tusk zároveň bojuje o místo v historii. Muž, který Polsko definitivně nasměruje na Západ – takto, geopoliticky, je třeba případný polský vstup do eurozóny chápat především – si přece zasluhuje přinejmenším mezititulek v učebnici dějepisu.

Premiér, který údajně pošilhává po lukrativním místě v Bruselu, má pokud jde o místo v historii, ještě jedno želízko v ohni. Kdyby to totiž s eurem zase z jakéhokoliv důvodu nevyšlo, tak je ve hře stále společná kandidatura na pořádání zimní olympiády se Slovenskem v Tatrách na rok 2022. Tusk ji se slovenským kolegou Robertem Ficem nadšeně podpořili minulý týden na společném zasedání vlád. Zatímco Fico odhaduje šanci na úspěch na 33 procent, Donald Tusk je optimističtější a dává si naději ve výši 40 procent. A to se na zimní olympiádě nehraje jeho milovaný fotbal.