Jako by rovnýma nohama skočil do bahna, které ho stahuje ke dnu. Tak se musí cítit maďarský premiér Viktor Orbán po dvou týdnech politického provozu nového roku a šestnáct měsíců před parlamentními volbami.

Úplně na začátku mu ústavní soud zrušil povinnou registraci voličů, kterou si chtěl spolu s dalšími změnami volebního zákona pojistit svůj věrný elektorát a zabránit fluktuaci voličů na poslední chvíli. Liberální a levicoví voliči opozice jsou totiž obecně „nepořádnější“ a registrace voličů, která by končila dva týdny před datem voleb, by jim zabránila na poslední chvíli jít volit.

Co však premiéra a drtivou většinu jeho spoluobčanů bez ohledu na politické přesvědčení trápí mnohem víc, je stav maďarské ekonomiky, který se loni ocitla v recesi a pro rok 2013 má v plánu růst „pozitivní nula“. I představitelé maďarské státní administrativy v soukromých rozhovorech netají obavy z toho, co hospodářský vývoj přinese.

Na prvním místě je kurs forintu, spojený s očekávanou změnou guvernéra Maďarské centrální banky. Už pár týdnů se spekuluje o tom, že Orbán na počátku března vymění část vlády a do čela banky odstaví dosavadního hlavního architekta maďarské „neortodoxní“ ekonomické politiky, ministra hospodářství György Matolcsyho. To by nebyla pro forint úplně dobrá zpráva.

Ekonomický portál portfolio.hu spočítal, že ministr Matolcsy promluvil během uplynulého měsíce pětkrát na téma budoucí monetární politiky. A pokaždé to znamenalo pokles forintu. Naposledy se tak stalo minulý čtvrtek, kdy kurs maďarské měny klesl na kurs 298 forintů za euro a nebezpečně se přiblížil k psychologické hranici 300 forintů. Za Orbánovi vlády nejvíc oslábl kurs forintu na konci roku 2012 na hranici 310 forintů za euro.

Matolcsy v jednom rozhlasovém rozhovoru například uvedl, že centrální banka by měla více spolupracovat s vládou a že má „nejméně 12 až 16 nástrojů na podporu růstu“. A ve svém pravidelném novinovém sloupku napsal, že chybou je kontrolovat inflaci pomocí silného forintu.

Maďarská centrální banka je poslední vládní institucí, která se chová předvídatelně, má čitelnou politiku a nepodléhá přímému vlivu Viktora Orbána a dvoutřetinové většiny jeho strany Fidesz v parlamentu. Loni se za pomoci nátlaku z Bruselu ubránila snaze o ovládnutí pomocí změny zákona. Co se ale bude dít po 2. březnu, kdy končí funkční období současného guvernérna Andráse Simora, není jasné. Nejpravděpodobnější je, že nový šéf, ať už jím bude Matolcsy, anebo někdo jiný, bude používat nekonvenční politické nástroje podobně jako je v hospodářské politice prosazovala – zatím bez úspěchu – dosavadní vláda. A slovo inflace přestane být tabu.

Na druhém místě je rozpočtový deficit a státní dluh. První ukazatel se vládě zuby nehty daří držet pod třemi procent HDP. Ten druhý je ale stále těsně pod osmdesáti procent HDP, tedy nejvýše ze všech zemí střední Evropy s volně směnitelnými měnami.

Do Budapešti tento týden dorazí delegace Mezinárodního měnového fondu, od něhož by Orbánova vláda potřebovala úvěr jako pojistku pro případ vyššího deficitu a nepřízně trhů, což je obojí reálná hrozba. MMF ale chce, aby se Budapešť vrátila od neortodoxní a především nepředvídatelné hospodářské politiky k normálnímu provozu. Na to vládní ekonomové i přes chmurné vyhlídky na oživení ekonomiky odpovídají, že vlastně zas až tak půjčku nepotřebují. A doma pak říkají, že rozhovory pokračují, i když z Washingtonu zní opak.

Před rokem hovořili vládní ekonomičtí představitelé jako je náměstek ministra hospodářství Zoltán Cséfalvay o tom, že v roce 2013 se ekonomika začne zotavovat. Podle předpovědi Evropské komise by maďarské HDP mělo v roce 2012 klesnout o 1,2 procenta HDP, aby v roce 2013 začal pomalý růst kolem 0,3. Vzhledem k tomu, že do parlamentních voleb zbývá šestnáct měsíců, tak to ale bude malý růst na to, aby se výrazně oživila téměř úplně zmražená domácí poptávka a tím i důvěra a popularita současné vlády.

Jinými slovy, Orbán nestihne nastartovat ekonomický růst tak, aby z něho mohl před volbami těžit. Takže se zřejmě poohlédne po jiných tématech, která budou mít spíš co do činění s nacionalismem či historickou politikou.