Amnestii vyhlášenou prezidentem republiky k 20. výročí rozpadu Československa (jehož důsledkem byl vznik samostatné České republiky) lze vnímat jako nástroj, pomocí něhož byla završena společenská a ekonomická transformace v naší zemi. Její nedílnou součástí byly případy rozsáhlého tunelování, podvodů a korupce.

Mnohokrát, zejména ze strany architektů a hybatelů tohoto procesu, k nimž patřil především současný prezident republiky, bylo uváděno, že nebylo možné se těmto patologickým jevům vyhnout. To je nejenom možné, ale dokonce vcelku vysoce pravděpodobné. Polemizovat se dalo co do otázky jejich rozsahu. Ovšem to byly hypotetické úvahy akademického charakteru, které mohly mít význam pouze pro země, které podobná transformace teprve čekala.

Až do uvedené amnestie mohlo být argumentováno, že se jednalo skutečně o nezamýšlené a nevyhnutelné důsledky rozsáhlých změn všech společenských vztahů. Bývalo argumentováno tím, že pokud někde došlo k trestnému činu, má být samozřejmě potrestán. Po této amnestii tomu lze jen těžko věřit.

Nic totiž prezidentu republiky nebránilo v tom, aby z amnestie vedle mnoha jiných typů trestných činů vyjmul také případy závažných hospodářských deliktů. Nestalo se tak. Vše vynikne o to více, že se jedná o případy, které nyní doslova hýbou celou společností.

Prezident republiky udělal tlustou čáru za minulostí, v níž byl klíčovým politickým hráčem a vzkázal nám všem, že postihnuty mohou být pouze "nové" případy. Stůl je tedy vyčištěn a co bylo, bylo.

Tato amnestie také zapadá do mé stále silnější domněnky, co je nosnou ideou, na níž byla před 20 lety existence České republiky postavena. Více jsem o tom psal zde. Pokud totiž, zjednodušeně řečeno, někteří "ekonomové" "právníkům" neutekli, ač jim pro to před 20 lety byly vytvořeny komfortní podmínky, potom těm slabším bylo nakonec do cíle pomoženo.

Je ale třeba poctivě říct, že pravomoc vyhlásit amnestii nepatří mezi samostatné pravomoci prezidenta republiky. Vyžaduje tzv. kontrasignaci, neboli spolupodpis premiéra.

Hodně by mě tedy zajímalo, kolikrát ještě od předsedy vlády uslyšíme o tom, že jeho vláda je "protikorupční". Bez jeho souhlasu by totiž k zabránění v potrestání tolika případů nejzávažnější hospodářské kriminality nedošlo.

Bez zajímavosti není také to, jak se k této otázce postaví další členové vlády, kteří podle Ústavy za kontrasignaci nesou odpovědnost. Podobně jsem zvědavý, kolik komentátorů ještě bude současnou vládu chválit za její protikorupční pokroky. To jsou ale všechno už jen marginálie.

Podstatné je to, že před dvaceti lety nastavený kurs zůstává nezměněn.