Co mají společného tak rozdílné země jako Slovensko, Moldavsko, Slovinsko a Estonsko? V dnes zveřejňovaném indexu prosperity londýnského Institutu Legatum z evropských zemí udělaly za poslední čtyři roky největší skok kupředu – a že se tedy v očích analytiků zvýšila prosperita jejich občanů.

Žebříčků, které se snaží globálně měřit kvalitu života, je celá řada. Analytici z Instutu Legatum, kde v čele politického výzkumu stojí historička, novinářka a manželka polského ministra zahraničí Anne Applebaumová, vytvořili směs 89 různých kritérií a databází, z nichž se od roku 2009 sestavují svůj žebříček prosperity.

Tak nějak nepřekvapí, že na prvním místě je Norsko a na posledním, 142. je Středoafrická republika. Co může překvapit, že Spojené státy jsou až na dvanáctém místě.

A co překvapí Středoevropany je to, co žebříček sděluje o nich samotných. Česká republika od roku 2009 klesla o čtyři příčky na letošní 28. místo. To by potvrzovalo občanstvem sdílenou a v nedávných regionálních volbách prokázanou tezi o krizi a blbé náladě. Po Slovinsku je ale Česko druhá nejvýše postavená postkomunistická země a Poláci, Slováci a Maďaři jsou poskládaní ve čtvrté desítce. Ačkoli to v záplavě všech afér, populismu a spásných ekonomických nápadů vlády Viktora Orbána tak nemusí vypadat, patříme všichni stále do nejbohatší třetiny světa.

Slováci spolu s Estonci, Slovinci a Moldavany dokonce přeskočili rozvoj v západoevropských zemích v kategoriích, jako je vzdělávání nebo bezpečnost. Zatímco na západě kontinentu se situace horší, v našich končinách se lepší. Říkat to Slovákům s jejich pracovní emigrací, aférami s levnými vysokoškolskými diplomy pro politiky, s plány současné vlády snížit počet gymnázií a nutit mladé lidi jít do učení, se zdá být šílené. Pohled do střev analýzy ale ukazuje, že Slovensko a Estonsko mají vzdělané dělníky, v průměru má každý z nich pět či šest let sekundárního vzdělávání. Čili roste kvalifikace pracovní síly v těchto zemích.

Jeff Gedmin, ředitel Institutu Legatum a bývalý šéf Radia Svobodná Evropa, ve výsledcích studie vidí rozdělení na Evropu dvou rychlostí. Toto rozdělení už ale tolik nevede po hranici mezi postkomunismem a starými demokraciemi, ale mezi těmi, kteří se dokážou i v krizi zlepšovat a hledají řešení, a těmi, kteří jen naříkají. Klíčovým dělicím faktorem je efektivní a zodpovědná vláda, což je jedna z kategorií, kterou index prosperity zkoumá.

Z tohoto pohledu nevychází Česko z žebříčku nejlépe. Za těmi nejlepšími totiž zaostává ve třech kategoriích z osmi zkoumaných: osobní svobodě, sociálním kapitálu a kvalitě vládnutí.

Z hlediska dalšího vývoje české prosperity jsou výstrahou především poslední dvě kategorie. Sociální kapitál je totiž odrazem vzájemné důvěry ve společnosti a přímo souvisí s rozvojem ekonomiky. Čím vyšší sociální kapitál, tím snadněji je třeba možné založit firmu, tím je méně regulací pro byznys a tím je také společnost jako celek tolerantnější.

O kvalitě vládnutí v Česku i dalších postkomunistických státech se vedou sáhodlouhé debaty směřující zejména k tomu, kde je to horší a čí politici jsou schopni vládnout ještě hůře než jiní. Jediný společný trend, který lze ve střední Evropě vysledovat, je, že politická moc se koncentruje do jedněch rukou (Viktor Orbán, Robert Fico, Václav Klaus a vlastně i Donald Tusk) a že za takovým jedním párem rukou je silně cítit vliv vybraných skupin lobbystů a byznysmenů.

Do takových podrobností už ale žebříček Institutu Legatum, který pokrývá 96 procent světové populace a 99 procent světového HDP nejde. I přesto je srovnání vývoje za poslední čtyři roky zajímavé a podnětné.