Hlavní zprávou minulého týdne bylo přiznání Mezinárodního měnového fondu (MMF), že důležitý ekonomický ukazatel, tzv. fiskální multiplikátor, není 0,5 , ale ve skutečnosti 0,9 až 1,7. (Zdroj: FT.com)

To není jen novinka. Je to brutální novinka! MMF si konečně sám uvědomil a pak přiznal, že tento údaj je klíčový pro výhled růstu a schodky rozpočtů u všech světových ekonomik. Pojďme se proto podívat na pár čísel:

Dieta, která nás zabije

Podle fiskálního multiplikátoru představuje jednoprocentní úspora až půl procenta HDP. MMF ale teď přišlo na to, že jde o vyšší hodnotu. Tím pádem celý program škrtů za jakoukoliv cenu postrádá svůj teoretický, ale i praktický účel. Pokud je fiskální multiplikátor vyšší než 2,0 procenta, pak jsme se dostali do opravdu bludného kruhu. Nutíme pacientovi dietu, která ho zabije, než abychom jej vyléčili. Každé jedno procento ušetřeného HDP nás totiž připraví o dvě procenta jeho růstu. Čím hlubší jámu si vykopeme, tím těžší se bude z ní dostat! Myslíte si snad, že se MMF dostal k maximu ve výši 1,7 procenta náhodou? To těžko!

MMF zvýšil systémové riziko tím, že prodloužil období návratnosti u opatření prováděných centrálními bankami (mnohem nižší růst a vyšší fiskální/strukturální deficity). Trh to sice věděl, ale přesto věřil tak naivním předpovědím z pera MMF, které diktovaly a doporučovaly, jak mají politici během dluhové krize postupovat. Přestože je MMF brán jako “expert, při své “misi pomocníka” nadělal více škody než užitku. Jen si vzpomeňte na krizi v Asii, Rusku nebo na evropskou dluhovou krizi! I tak si MMF žádá vaši trpělivost - a politiku protahování a předstírání dohání ad absurdum!

K prosperitě se nelze prošetřit

Od měnových tvůrců teď potřebujeme, aby začali vytvářet důvěryhodné předpovědi, které nebudou politici moci zneužívat. Mezinárodní měnový fond s tím už začal. Přidá se i Fed, Evropská centrální banka a Bank of England? Sníží americké ministerstvo financí své odhady růstu? Pravděpodobně ne, ale změnu by mohlo přinést přiznání MMF z minulého týdne. K prosperitě se nejde prošetřit. Dokonce ani v očích centrálních bankéřů to už nejde. Přiznání Mezinárodního měnového fondu také svědčí o tom, co už dlouho víme: Makroekonomika je k ničemu!

Nakonec, a co je nejdůležitější, to vytváří potřebu po něčem novém. To je moje oblíbené téma. Začněme přinášet fundamenty pro mikroekonomiku, a ta pak vytvoří více pracovních míst. Nejsilnějším multiplikátorem ze všech je prostě vzít člověka z řady nezaměstnaných a dát mu práci. Sníží se tím výdaje na podporu v nezaměstnanosti a zaměstnaný pak začne vydělávat zdanitelný příjem. Cítí se lépe a je méně nemocný. A také více utrácí. 

Co do růstu ekonomiky je jedním z nejúspěšnějších amerických prezidentů v historii Bill Clinton. A jaká byla tedy jeho politika během osmi let u moci, když opomeneme kouření doutníků? Žádná! Belgie neměla vládu téměř dva roky a během toho se téměř každý její makroekonomický ukazatel zlepšil. To je výčet mých argumentů! Ztišme si na pět let rádio a hned na tom budeme líp!