Nejdražší plyn od Gazpromu mají v Evropě podle ceny ve smlouvách (v tomto pořadí) Makedonie, Bosna a Hercegovina, Polsko, Česko, Řecko a Itálie. Za nimi následují tři pobaltské státy. A byla to právě Litva, kde pomyslně a někde možná i doopravdy minulý týden bouchalo šampaňské. Evropská komise oznámila, že otevřela oficiální vyšetřování ruského plynárenské firmy kvůli podezření, že zneužívá své dominantní postavení ve střední a východní Evropě.

Byla to právě litevská vláda, která podala na Gazprom oficiální stížnost kvůli „ekonomickému a politickému“ tlaku. Litva se totiž v připravované liberalizaci trhu s plynem přiklonila k nejtvrdšímu řešení: donutit těžařské firmy prodat podíl v distribučních společnostech. A Gazpromu, který vlastní 37 procent litevského operátora, se to nelíbilo.


Pozice Gazpromu ve střední a východní Evropě je jištěna dlouhodobými smlouvami, které často zakazují přeprodávat přebytečný plyn a užívat přepravní kapacitu. A když se k tomu ještě navíc přidá špatné nebo neexistující propojení mezi státy, zejména v severojižním směru, tak má ruská firma všechny předpoklady si diktovat.

A že silné ruské firmy svého postavení využívají, vědí Litevci velmi dobře. Když se v roce 2006 rozhodli prodat ropnou rafinerii Mažeiku do rukou polského PKN Orlen místo některé z ruských firem (Lukoil, TNK-BP, KaMunaiGaz), objevila se na ropovodu Družba, který rafinerii zásoboval, záhadná neodstranitelná závada a do Litvy přestala téct ropa.

Nyní by se Evropská unie měla zasadit o to, že skončí výsadní postavení Gazpromu v některých zemích a zajistit, aby kontrakty byly průhledné. S tím už má své zkušenosti Polsko, kde se do podpisu nové dohody o dodávkách ruského plynu v roce 2010 musel vložit Brusel, aby zajistil, že nebudou pro členskou zemi EU nevýhodné.

Evropská komise se také domnívá, že Gazprom dokonce nové smlouvy podmiňuje podporou pro South Stream, plynovod zamýšlený vybudovat přes Černé Moře a jižní Evropu jako konkurence unijního projektu Nabucco.
Při pohledu na Spojené státy má Gazprom důvod k obavám. Břidličný plyn tam způsobil revoluci a snížil cenu. Z dovozce se stal vývozce. A zkapalněný plyn LNG, který měl směřovat do USA z Perského zálivu, zaplavil světový trh.
Globálně má tak Gazprom docela slušnou konkurenci, která se ale ve střední Evropě zatím příliš neprojevuje. Plyn sem nemá kudy připlynout, dokud se nedokončí severojižní propojení dvou budoucích terminálů LNG v polském Svinoústí a na chorvatském Hvaru. Oba mají začít fungovat v roce 2014, kdy má být také plně oddělena distribuce od těžby v celé Evropské unii.

Polsko, které samo bojuje s vlastním plynařským monopolem státní firmy PGNiG, navíc vkládá po americkém vzoru naděje do břidličného plynu. Jeho první dodávky by teoreticky mohly začít na trh plynout také v roce 2014, i když to je spíš zbožné přání vládních politiků.

Neznamená to, že Gazprom příjde o svého nejlepšího zákazníka, tedy Evropskou unii. Evropa bude i se stavbou dalších LNG terminálů a rozvojem břidličného plynu potřebovat pokrýt zhruba 60 procent své spotřeby z jiných zdrojů. Ale postavení Gazpromu se výrazně oslabí.

V tajném interním dokumentu vedení Gazpromu už připustilo, že do dvou let ztratí třetinu zahraničních trhů. Oficiálně proto zmrazilo průzkum a rozvoj arktických polí a neoficiálně dělá v EU vše pro to, aby zpochybnilo břidličný plyn, nebo si udrželo vliv v přepravních kapacitách či koncových dodávkách.

Litevský příklad tak ukazuje, k čemu může být Evropská unie dobrá i v bezpečnostní oblasti. A co teprve, až se evropský spotřebitel začne podrobněji dívat na ceny. V přepočtu na paritu kupní síly mají nejdražší plyn Maďaři, Slováci, Němci, Poláci, Češi jsou dvanáctí.