Řada analytiků si buduje svůj kredit na tom, že „vědí, jak to dopadne“. Domnívají se, že chápou základní zákonitosti fungování politických, ekonomických i sociálních vazeb natolik, že jim je budoucnost v podstatě jasná, případně závisí na pár jednoduchých proměnných. Problémem je, že se předpovědi (často vyslovované s vysokou mírou sebedůvěry) výrazně liší, a to i v tak jednoduchých otázkách, kdo ze dvou kandidátů za necelé tři měsíce vyhraje prezidentské volby. Jak se pak v předpovědích vlastně vyznat?

Zajímavým řešením by byla online Burza předpovědí. Analytici, kteří by se do ní zaregistrovali, by mohli předpovídat, jak dopadnou různé politické, ekonomické i sociální události. Ke své předpovědi by mohli také zadávat míru toho, nakolik jí vlastně věří. Za každou úspěšnou předpověď by analytik získal kredit pro oblast, které se předpověď týkala. Čím dřív a s čím větší mírou sebedůvěry byla předpověď učiněná, tím větší by získaný kredit byl.

K čemu by to bylo dobré? Postupem času by se dalo alespoň rámcově odlišit, komu předpovědi spíše vycházejí, a kdo opravdu netuší, „která bije“. Bylo by pak také možné studovat, jakým způsobem ke svým předpovědím docházejí analytici s vysokým kreditem (a proč to někomu vůbec nevychází). Ke své předpovědi by totiž mohli analytici psát i krátká odůvodnění, co je vlastně k jejich závěrům vede.

Po tomto trochu dlouhém úvodu k jádru věci – já třeba sázím na to, že Obama volby vyhraje, a to spíš kvůli slabosti Mitta Romneyho než kvůli svým vlastním přednostem. Proč si to ale myslím?

Prvním důvodem je, že vyhrát volby proti stávajícímu prezidentovi je velmi obtížné. Republikánům se to naposledy podařilo před 32 lety, když v roce 1980 Ronald Reagan porazil stávajícího prezidenta Jimmy Cartera. Republikáni se proto snaží vykreslovat Obamu jako Cartera a doufají, že bude sdílet jeho osud jako prezident na jedno volební období. Carter byl však vnímán jako příliš slabý a příliš idealistický v zahraniční politice, což Obama určitě není. Například zintenzivněný program zabíjení nepohodlných jedinců pomocí létajících robotů i za cenu obětí civilistů je toho dobrým důkazem. Za Cartera se nepodařila riskantní akce na osvobození amerických rukojmí v Íránu, Obamovi podobně nebezpečná akce za účelem zabití bin Ládina vyšla. Přirovnání ke Carterovi tedy na Obamu úplně nesedí.

Druhým důvodem, proč Obama zřejmě vyhraje, je Romneyho přílišná identifikace s korporacemi a bohatými sponzory. Ve chvíli, kdy je v Americe střední třída pod velkým ekonomickým tlakem (vysoká nezaměstnanost, stoupající náklady na vzdělání, propouštění ze státního sektoru), tak vypadá Romneyho důraz na snižování daní pro nejbohatší a pro korporace dost odtažitě. Obamova kampaň navíc zdůrazňuje, jak malé daně ze svého soukromého bohatství Romney zaplatil. Volba Paula Ryana za viceprezidenta Romneyho odtažitý přístup pouze potvrdila – Ryan je známý svými radikálně škrtacími rozpočty, ale rozhodně nevypadá tak, že by chápal reálné problémy lidí v nejisté ekonomické situaci. To je velký rozdíl oproti Georgi W. Bushovi, který sice měl podobný program podporující bohaté, zároveň byl ale schopen v kostkované košili a v džínách zajít do baru (a působit u toho přirozeně).

Za třetí, Romney je dost nečitelný, protože dost výrazně mění svoje politické postoje. Jako guvernér Massachusetts zastával hodně liberální názory na potraty, práva homosexuálů i na držení zbraní. V současné kampani ale obrátil, aby si naklonil konzervativní voliče a sponzory. Obama na tuto nejednoznačnost určitě v závěru kampaně zaútočí, podobně jako tvrdě zaútočili Republikáni na změnu postojů u Johna Kerryho (viz. např. http://www.youtube.com/watch?v=pbdzMLk9wHQ nebo http://www.youtube.com/watch?v=oThH-MNCsYw). I když Romney Republikánské primárky nakonec vyhrál, tak z něj uvnitř strany nepanovalo žádné velké nadšení, což ho může ve volbách připravit o klíčové hlasy.

Romney proto dopadne podobně jako John Kerry v roce 2004 – sice prohraje, ale důstojně, aby připravil Republikánům půdu pro rok 2016, kdy nebudou muset kandidovat proti stávajícímu prezidentovi a voliči budou z Demokratů unavení, podobně jako byli unavení z Republikánů v roce 2008.

A nakonec, nakolik si myslím, že se to opravdu splní? Tak na 65%. Proč ne víc? Velkou neznámou je, nakolik můžou volby ovlivnit neomezeně vysoké příspěvky od největších korporací, které podporují spíše Romneyho. Tyto prezidentské volby jsou totiž první po rozhodnutí Nejvyššího soudu, který omezení příspěvků zrušil. Svoji roli také mohou sehrát nové zákony zpřísňující volební právo. Ty byly přijaty v důležitých státech ovládaných Republikány, aby omezily volební účast starších lidí, chudších lidí či Hispánců, tedy skupin, které by spíše volily Demokraty. 

Obrázek převzat z www.cagle.com, jedné z nejlepších stránek na politické karikatury.