Slováci si budou muset od srpna připlatit na řadu léků. A premiér Robert Fico je připravuje na zrušení dvou soukromých zdravotních pojišťoven, takže se všichni pojištěnci vrátí pod křídla jedné státní organizace.

O stav zdravotnictví se na Slovensku už ale nevedou tak vášnivé diskuse jako když Fico nastupoval do premiérského křesla poprvé v roce 2006 po kampani, v níž sliboval, že zruší reformy zavedené předtím
vládou Mikuláše Dzurindy. Kromě zrušení a zmírnění několika poplatků tehdy systém nezměnil.

Změna zdravotního systému stala spolu s rovnou daní symbolem reforem Dzurindových vlád. Loni si slovenští lékaři u minulé vlády vyválčili vyšší platy a podle oficiálně neověřitelných tvrzení jim lidé přestali dávat kdysi hojně rozšířené úplatky s tím, že teď už mají dost. Vyšší platy chtějí nyní i slovenské sestry, ale zatím jejich zvýšení na
popud Slovenské lékařské komory - tedy kolegů lékařů - zastavil ústavní soud.

Navíc, kvůli požadavkům lékařů na navýšení plateb a nedokončenému jednání s Všeobecnou zdravotní pojišťovnou minulý týden všichni, kdo museli navštívit některého z 2600 ambulatních lékařů, kteří neměli uzavřenou smlouvu s pojišťovnou na druhý půlrok, museli některá vyšetření platit hotově. A hrozilo, že tento týden se bude platit i za běžné ošetření.

Zdravotnictví je jeden z nejcitlivějších a zároveň nejslabších článků politické, ekonomické a sociální transformace, která se odehrála v bývalých socialistických zemích po roce 1989. Na rozdíl od dodržování práva a stavu justice, která bývá také často terčem kritiky, není zdravotnictví něco nehmotného, založeného na abstraktních hodnotách. Lékaře potřebuje na rozdíl od právníka či soudce čas od času každý.

Důležitost zdravotnictví jako politického nástroje, jako možnosti dělat byznys, jako možnosti ke snadnému zisku a korupci rostla s tím, jak se v jednotlivých zemích snažili o jeho reformu a rostly náklady na udržování systému, který v očích většiny má přece "zadarmo" zajišťovat tu nejkvalitnější péči. Jenže chaos transformace poskomunistických států a společnosti se pomalu změnil v demografickou krizi, která se týká celé Evropy. A ze stavu zdravotnictví a pokusů ho nějak změnit (a zajistit jeho financování) se stalo důležité a citlivé politické téma. Za pokusy o změnu politici platí velkou cenu.

V Rumunsku letos v lednu zdravotní reforma odstartovala mohutné protesty, jež vedly k pádu středopravicové vlády a nynější politické krizi. V Česku je ještě v živé paměti volební prohra ODS v krajských volbách na podzim 2009 po zavedení poplatků za návštěvu lékaře a za recept. ODS se z této porážky vlastně nevzpamatovala doposud.

Zdravotnictví významně přispělo ke konci socialisticko liberální vládní koalice premiéra Ference Gyurcsánye v Maďarsku v březnu 2008. Na popud tehdy opozičního Fideszu bylo referendum, které zrušilo vládou zavedené poplatky ve zdravotnictví a zastavilo tak plánované zavedení většího počtu zdravotních pojišťoven. Maďarům zůstal zachovaný systém založený v roce 1993 s jednou státní pojišťovnou, nízkými platy doktorů a polooficiálními úplatky, které lékaři inkasují přímo od pacientů. Podle státního tajemníka pro zdravotnictví Miklóse Szócska si měsíčně 90 procent maďarských zdravotníků přinese domů v přepočtu 7500 Kč právě z těchto "poplatků z vděčnosti", jak z ní přesný překlad.

Zdravotnictví je citlivá oblast pro všechny, politikům z očí jen tak nezmizí. A protesty českých lékařů v roce 2010 měli kromě vyšších platů v Česku ještě jeden efekt: Lékaři ve čtyřech visegrádských zemích se domluvili a začali postupovat společně. Jen s jedním rozdílem. Zatímco v Česku masovými odchody tehdy pouze hrozili, Maďarsko nebo Rumunsku přišly podle časopisu Lancet od roku 2007 nejméně o deset procent lékařů, kteří odešli pracovat do zahraničí. Maďarská vláda nejen doktorům přidala, ale zvažuje i zákon, který lékařům nařídí pracovat doma nejméně čtyři roky po ukončení školy, aby splatili státu svá studia.