Slyšel jsem po dlouhé době zajímavý projev prezidenta. Bohužel, nikoli toho českého. Evropský ekonomický kongres v Katowicích zahajoval včera polský prezident Bronislaw Komorowski, který je znám spíš jako suchar. Ale včera jsem pochopil, proč je Komorowski nejpopulárnějším polským politikem.

Místo v Evropě často slýchaných nářků o krizi hovořil k několika tisícovkám především polských byznysmenů o tom, že je třeba obnovit vzájemnou důvěru a optimismus, které vytvoří příznivější atmosféru jak pro byznys, tak pro celkový mentální stav do antické deprese ponořených Evropanů. „Důvěra v ostatní se pak může přetavit v důvěru v sebe sama, ve vlastní plány,“ pravil prezident a dostalo se mu aplausu.

Polský byznys se zmítá mezi tradičně vysokou vlastní sebedůvěrou a depresivisticky naladěným okolím. Je to patrné i tady v Katowicích. Podle předpovědi Evropské komise z minulého týdne poroste letos HDP Polska o 2,7 procenta, což je nejvyšší růst v EU. Důvody jsou dva: stále neuspokojená domácí poptávka a investice spojené s pořádáním fotbalového Eura. Milionář Jan Kulczyk shrnul při jedné z debat v Katowicích mentální stav a sebeodsouzenost Evropanů do trefného bonmotu: Na světě žije sedm miliard lidí. Dvě z nich touží po tom, aby si mohli koupit boty. Dvě si chtěji koupit kolo. Dvě si chtějí koupit auto. A ti ostatní hovoří o krizi.

Katowice jsou centrem průmyslového Horního Slezska, kde se výrazně podepsala socialistická architektura. Nejsou známy jako čímkoliv oblíbená turistická destinace. Odkud tedy ten optimismus a sebedůvěra? Značnou dávku obého vyžaduje už jen odvaha pořádat v takto rozkopaném městě ekonomický kongres s šesti tisíci účastníky, kteří se hlavně pěšky v naleštěných polobotkách a na vysokých podpatcích přemisťují mezi desítkou různých konferenčních sálů a hotelů po celém městě a doslova u toho přeskakují desítky výkopů.

A potom je tu celkový přístup polských politických předáků k ekonomické situaci. Na rozdíl třeba od těch českých dávají neustále najevo, že jsou si vědomi historické rozvojové šance, kterou jejich země má. Bývalý premiér a expředseda Evropského parlamentu Jerzy Buzek při otevření kongresu vyzval k tomu, aby se nový evropský rozpočet na léta 2014 až 2020 stal hlavním motorem rozvoje, který vytáhne Evropu z řecké pasti.

K tomu mají Poláci skvělou možnost, protože komisařem pro rozpočet je jejich člověk, Janusz Lewandowski – ten ostatně mluvil v Katowicích také. A vůbec ne poraženecky. Jen důrazně varoval, že v nových členských zemích EU jsou příspěvky z unijního rozpočtu tahounem investic (ve všech představují více než polovinu). Takže je poněkud nesmyslné z nových členských zemí volat po jeho snižování. Naopak, je třeba se ho naučit využívat do posledního centu.

Polská perspektiva Evropy je prostě dost odlišnější než ta česká. Podle ministryně vědy a vysokého školství Barbary Kudrycké Polsko už překročilo unijní průměr podílu HDP vydávaného na vědu. Podobně jako se staví dálnice či železnice, tak vysoké školy a vědecká pracoviště s pomocí unijních fondů vybudovaly nejmodernější laboratoře a další vědeckou infrastrukturu. V porovnání s ostatními členy EU Polsko přitom nepatří k lídrům investic do vědy a výzkumu, takže tvrzení ministyně je přinejmenším výraz sebedůvěry.

Více než kdykoli od pádu socialismu nyní ve střední Evropě záleží na tom, jak se její obyvatelé postaví k podmínkám rozvoje, které nejsou tak špatné: Zda si budou neustále na něco stěžovat a hledat důvody, proč něco nejde, nebo zda se jich chopí alespň tak aktivně jako třeba polské vysoké školy, které od roku 2007 zdvojnásobily počet přihlášených patentů. Příklady ze života? Tak třeba aplikace Vojenské technicke akademie z Varšavy, která z mobilního telefonu udělá jednoduchou hledačku kovů, kterou lze najít drát ve zdi i minu v lese.