Být polským katolíkem, tak bych měl pocit, že se mi hroutí svět. Otevřeně antiklerikální levicová populistická strana Hnutí Palikota se stala loni třetí nejsilnější stranou v parlamentu. Liberální vláda Donalda Tuska minulý týden navrhla zrušit fond, z něhož jsou placeny kněžím důchody a který zajišťuje katolíkům i dalším církvím finanční stabilitu. Místo něho by měla nastoupit možnost dobrovolného připsání části daní příslušné církvi. A do třetice, v připravované digitalizaci polských televizí se nenašlo v digitálním multiplexu místo na ultrakonzervativní katolickou televizi Trwam, proti čemuž v neděli protestovaly tisíce lidí v Gdaňsku, Lublinu a Bialystoku.

Takto ve zkratce podáno to vypadá, jak by se rozpadal svazek mezi národem a církví, který umožnil Polákům přežít dvě staletí bez vlastního státu, udržel jejich jazyk a kulturu. Zároveň vytvořil jednu z nejpevnějších bašt katolicismu na kontinentě, kde se v posledních dvou stoletích prosazuje spíš sekularizace a věřící církevní lůno opouštějí.

Spíše jde o to, že katolická církev se i v Polsku modernizuje pomaleji než stát a jeho obyvatelé, kteří dohánějí, co vlivem hlavně vnějších okolností „zameškali“ v 19. a 20. století. Nečekaný volební úspěch politického klauna Janusze Palikota, postavený především na hlasech mladých voličů, vysvětluje liberální katolický intelektuál Jaroslaw Makowski tím, že mladá generace vyrostlá po roce 1989 nade vše miluje svobodu – včetně svobody výběru víry. Takže se jí protiví automatický předpoklad, že musí chodit na povinné hodiny náboženství nebo do kostela. A časem plynoucím od jeho smrti uvadá i kouzlou polského papeže Jana Pavla II. „Místo generace Jana Pavla II. tu máme generaci Janusze Palikota,“ pravil Makowski na nedávné debatě v Polském institutu v Praze.

Debatu o financování církve a restituci jejího majetku známe i v Česku. V Polsku, kde církev také přišla o majetky, ale stále tvořila protiváhu komunistického režimu, jde o něco podobného. Tuskova vláda minulý týden v rámci širší debaty o reformě penzí navrhla, že zruší „církevní fond“, vytvořený kdysi komunisty a tvořící nyní součást státního rozpočtu. Z něho se dnes platí běžný církevní provoz (nejen katolíků) včetně penzí.

Podle představ z počátku 90. let minulého století měl být fond plněn penězmi z provozu církvi zabaveného majetku. Jeho seznam ale neexistuje, takže normálně dostává příspěvek z rozpočtu. Nyní ale Tuskova vláda navrhuje, aby fond přestal existovat a místo toho měli daňoví poplatníci možnost už od roku 2013 dávat na jimi vybranou církev 0,3 procent odpisu ze svých daní.

Můžeme-li věřit polskému katolickému tisku, tak před tuto možnost jako hotovou byli minulý týden postaveni církevní vyjednavači v úřadu premiéra, ale později o ní obě strany začaly hovořit jako o základu k jednání. Do širšího rámce očekávané, nutné a dlouho odkládané penzijní reformy debatu o církevních financích zasadil Tusk, když v pátek v Sejmu novinářům řekl větu, kterou rozžhavil katolické novináře do běla: „Jen chci, by byli splněny základní požadavky společenské spravedlnosti v době, kdy se snažíme vylepšit důchodový systém. Aby nebyly skupiny, k nimž se stát chová štědřeji nebo je vynechává z povinnosti spoření na vlastní důchod.“

K tomu lze čistě rétoricky dodat jen reakci polského primase, arcibiskupa Józefa Kowalczyka: „Budeme trestat církev za to, co dobrého udělala a dělá pro vlast?“ Možná ho vyděsilo, že podle návrhu nového uspořádání by církev musela udělat přesný soupis majetku a vést přesné účetnictví podle jednoho standardu.

Že bude Tusk válčit o důchody s železničáři, vojáky nebo odboráři, to se tak nějak čekalo. Církev je touto optikou jen další lobbystickou skupinou v řadě, která natahuje ruku ke státu, který si prostě nemůže dovolit tolik platit. Nominálně je 90 procent Poláků katolíky, do kostela pravidelně ale chodí jen 40 procent z nich. Nyní dostává katolická církev 90 miliónů zlotých ročně. Vláda podle listu Rzeczpospolita odhaduje, že nově by příjmy církve mohly být kolem 100 miliónů zlotých ročně.

V podtitulu celého sporu je nejen budoucnost polského důchodového systému, ale provázanost konzervativnější části církve s politickou opozicí, tedy se stranou Právo a spravedlnost vedenou Jaroslawem Kaczyńským. To právě reprezentovaly protesty proti neudělení digitální televizní licence katolické televizi Trwam.

Kdo by chtěl Tuskovi hodně fandit, tak by řekl, že pokud se mu manévr s důchody a církví povede, tak změní vztah Poláků k církvi zhruba stejně radikálně jako proměňují historicky zaostalou polskou infrastrukturu miliard eur ze společné pokladny Evropské unie.