Už potřetí během jednoho týdne poskytl vítěz slovenských parlamentních voleb Robert Fico rozhovor deníku Sme, s nímž během svého prvního období ve funkci předsedy vlády v letech 2006 až 2010 odmítal komunikovat. Už jen to je doklad, že máme co do činení s jiným Ficem než před pár lety.
Z obsáhlého rozhovoru vyplývá jedna věc: Fico bude našlapovat mnohem opatrněji než dříve, protože bude těžké chyby svést na někoho jiného. Skoro jako by měl trochu strach z většiny, kterou dostal (v tomto ohledu má asi český premiér Petr Nečas pravdu, že je to nejhorší, co může politickou stranu potkat, když musí svůj volební program plnit ze sta procent – viz nedělní Otázky Václava Moravce a tento text Jindřicha Šídla).
Na konkrétní otázky týkající se daní Fico najednou odpovídá opatrněji, než hřímal v přeplněných halách před volbami. Do vlády chce nominovat také nestraníky a odborníky (aby je mohl snadněji obvinit z chyb a vyhodit).
Ale protože jsem se dopustil srovnání Fica a jiného suverénního vítěze voleb, maďarského premiéra Viktora Orbána, nejvíce mě pobavila poslední otázka a odpověď, která svědčí o tom, že Fico si z chování svého maďarského kolegy vzal ponaučení přinejmenším ve vztahu k médiím a opozici.
Takže zde doslovná citace (bez překladu):
Nemáte strach, že skončíte ako Orbán? Ľudia proti nemu protestujú na uliciach.
„Jeho komunikácia nie je najšťastnejšia. Ako sa do hory volá, tak sa z nej ozýva. Ja budem do tej hory celkom jemne spievať.“
Pět dní před volbami jsem ho slyšel na mítinku recitovat báseň. Zpěvu se proto trochu bojím.
