Do slovenského speciálu, jímž dnes do Prahy letí oficiální delegace, tedy prezident Ivan Gašparovič a premiéra Iveta Radičová na pohřeb Václava Havla, se nevešli jeho disidentští přátelé. Větší speciál s kapacitou sto míst zůstal v Bratislavě, řekl listu Sme prezidentův mluvčí Marek Trubač.

Neznamená to, že slovenští přátelé z disentu na pohřbu nebudou. Odkaz Havla disidenta zastínil Havel prezident. To je pochopitelné. Také by se dalo pochopit, že v záplavě kondolencí zanikají hlasy Havlových přátel a kolegů z časů protikomunistické opozice ze sousedních zemí. Ale překvapující je, jak může být odkaz Havla-disidenta aktuální.

Nikde v českých médií se neobjevil kondolenční dopis patnácti maďarských disidentů z časů socialismu, kteří se kvůli politice nynějšího konzervativního premiéra Viktora Orbána opět cítí být disidenty. V textu, jehož překlad přikládám, připomínají, jak důležitá byla osoba Václava Havla pro budování demokracie ve střední Evropě v čase, kdy v Maďarsku podle nich vláda demokratický právní stát likviduje.

 

Kondolenční dopis maďarských disidentů

K úmrtí Václava Havla

Kondolenční dopis někdejší maďarské Demokratické opozice

My, členové někdejší maďarské opozice, jsme s　pohnutím přijali zprávu o úmrtí Václava Havla. Třebaže jsme věděli o jeho dlouhé, vleklé nemoci, tragická zpráva nás všechny zaskočila, protože jako jedna z　nejemblematičtějších osobností společenských změn byl Havel až do posledních dnů stálým účastníkem našeho společného společenského a politického života.

Podpora Pražskému jaru 1968 ze strany středoevropských intelektuálů položila základy tradici solidarity, kterou byl občanský odpor, vzešlý z　československých událostí, později vždy ochoten a připraven opětovat. I elita maďarské inteligence bez váhání podstoupila nemalé riziko, když protestovala proti uvěznění vůdčích představitelů české a slovenské opozice, mezi nimi i Václava Havla. Kompasem v　našich čtyřicet let trvajících pevných duchovních vztazích nám nebyla minulost oddělená liniemi jednotlivých národů, nýbrž naše společná evropská budoucnost, jejíž snad nejoddanějším mluvčím byl už od první chvíle právě Václav Havel.

Jeho úmrtí je ztrátou pro celou Evropu a mementem pro Evropskou unii obzvláště v　těchto chvílích, kdy se zdá, že mnozí na našem kontinentě ztrácejí právě onu víru, o　jejíchž hodnotách a pravdivosti Václav Havel nikdy nezapochyboval. Nic to nedokládá lépe než fakt, že v　lednu 2011 bez váhání připojil svůj podpis pod budapešťské prohlášení, které upozornilo Evropu i celý svět na první kroky směrem k likvidaci demokratického právního státu v　Maďarsku.

Budapešť 18. prosince 2011

Attila Ara-Kovács
György Dalos
Gábor Demszky
Miklós Haraszti
Róza Hodosán
Gábor Iványi
László Kasza
János Kenedi
György Konrád
Ferenc Kőszeg
Bálint Magyar
Imre Mécs
Sándor Radnóti
László Rajk
Sándor Szilágyi
Miklós Tamás Gáspár

 

 

Poděkování za inspiraci Chartou 77 zase adresuje Václavu Havlovi dopis podepsaný 180 bývalými disidenty z bývalé Německé demokratické republiky (originál přikládám - PDF 70 kB). Také se vracejí ke společným kořenům odporu proti komunistické totalitě ve střední Evropě.

Pouze z Polska přiletěla oficiální delegace, jejímiž členy jsou i Havlovi disidentští kolegové.

Státnické kořeny Václava Havla jsou v disentu, v opoziční práci. Je škoda, že autentický hlas těch, s nimiž Havel budoval obnovené základy středoevropské demokracie, zanikl v hukotu speciálů oficiálních profesionálních politiků.