Skončila Evropská unie, jak jsme ji znali posledních dvacet let. Po deseti hodinách nočního jednání je jasné, že 22 států se rozhodlo následovat Německo přímo, další dva (Maďarsko a Česko) si to sice politicky nepřipustí, ale ekonomická závislost na Německu je donutí přistoupit k dohodě, na níž se shodlo třiadvacet zemí. Švédsko bez eura a s nejlepším ministrem financí v EU pro letošní rok si může dovolit stát stranou. Osamocena zůstala Británie, jejíž premiér David Cameron podle kuloárových zpráv svým ochranářským postojem nad finančníky ze City naštval většinu svých unijních kolegů. Británie se ocitla jen tři kroky od vystoupení z unie.

Do března bude hotova nová dohoda, která bude sice oficiálně mimo základní unijní smlouvu, ale přitom bude představovat milník v evropské integraci: Měla by vytvořit mechanismus kontroly rozpočtů a donutit vlády k větší disciplíně. Právní puristé sice už namítají, že takový postup bude možné napadnout u soudů, nicméně unie se na své poměry rozhodla rychle - ale až po dvou letech váhání a vytváření různých záchranných fondů.

 

 

Ďábel sice tkví v detailech, které se budou do března dojednávat, ale základní zpráva je jasná: Německo si prosadilo svou.

Česká republika a Švédsko si vyhradily právo konzultovat své přistoupení k dohodě 23 států se svými parlamenty. Při stavu české veřejné debaty o evropské integraci je důvod k obavám, že v Praze převáží dlouho dominující euroskeptický názor hlavy státu, přičemž v této klíčové chvíli pro další existenci unie by Česko mělo mít zájem „být přitom“ - když už ne jako aktivní hráč, tak minimálně jako někdo, kdo nehází klacky pod nohy ostatním a chce být u zdroje informací.

Hospodářská realita ale dříve či později donutí české politiky (nemusejí být ze současné vládní garnitury) český euroopatrnický postoj přehodnotit: až v následujících letech uvidí, jak se daří státům, které se rozhodly se uprostřed globální ekonomické bouře více semknout a hrát podle stejných not. Pozice černého pasažéra, který se jen veze a pragmaticky vyzobává jen to, co mu právě vyhovuje, bude potom pro Česko neudržitelná – a buď se ocitne v rostoucí izolaci politické i hospodářské jako Maďarsko, likvidující liberální svobody a provádějící podivnou hospodářskou politiku, nebo snad stihne do odjíždějícího vlaku budoucí evropské prosperity ještě naskočit.

AKTUALIZACE PÁTEK 13,13: Situace se komplikuje, výhrady má už devět států, čili všichni mimo eurozónu kromě Británie tvrdí, že to ještě zváží. Na mém názoru o české pasivitě a veřejné debatě to ovšem nic nemění.