Největší socha Ježíše Krista na světě, která stojí u západopolského městečla Świebodzin, v noci na pondělí dostala nezvyklou ozdobu: rozradostnění fanoušci novopečeného plochodrážního mistra Polska z nedaleké Zelené Hory na něj umístili obří, 40 metrů dlouhou fanouškovskou šálu. Kdyby se (fotbaloví) fanoušci nestali v Polsku předmětem kampaně před nedělními parlamentními volbami a kdyby v Zelené Hoře při oslavách policejní vůz nezabil jednoho příznivce ploché dráhy, byla by to veselá historka

Takhle se świebodzinský Ježíš dostal do středu zájmu, protože jde o „znesvěcení“ - tedy útok na katolickou církev, spjatou s polským národem a jeho přežitím mezi nepřáteli. Tedy alespoň takovou interpretaci by zvolila konzervativní pravice expremiéra Jaroslawa Kaczyńského, která v průzkumech poněkud překvapivě dotáhla náskok liberálů Donalda Tuska. Ten se rozhodl vést mediální válku právě s fotbalovými fanoušky, kteří našli útočiště u Kaczyńského, jež kritizoval zatčení jednoho z vůdců hooligans. Ten totiž poté, co se vyřádil na stadionu, pokládal květiny u pomínku varšavského povstání, když byl zatčen. V očích pravice je tudíž spíš vlastencem než rušitelem veřejného pořádku. Rukavici zvedl Tusk, když včera jeho strana nasadila do kampaně propagační videoklip, v němž jsou fanoušci (spolu s národovci starší generace) vykresleni jako nebezpečí polské demokracie a zároveň věrní voliči Jaroslawa Kaczyńského. Tusk se asi bojí, že volby by mohl prohrát kvůli nízké volební účasti.

Spor kolem tvrdého jádra polských fotbalových fanoušků ukazuje, jak zásadně odlišnými problémy žijí v těchto týdnech země Visegrádské čtyřky, uskupení, které se dvacet let snaží budovat image zemí, které se spíš sbližují, než rozdělují. Slováci řeší úplně jiné věci. Kvůli neshodě ve vládní koalici na nich visí další osud eurozóny a jsou na ně upřeny zraky Evropy. Předseda parlamentu Richard Sulík, který se svou liberální stranou Svoboda a solidarita odmítá podpořit záchranný fond eurozóny, říká nahlas v německých médiích věci, které si kancléřka Angela Merkelová asi jen myslí. V novinách a televizích se řeší neochota Řeků utahovat si opasky, neporovnatelná výše slovenských a řeckých důchodů a tajné dohody mezi jednotlivými vládními politiky.

V Polsku je téma fotbalové euro, čili mistrovství Evropy příští rok, na Slovensku měna euro. Shoda je alespoň v literách, když ne v obsahu. Z dotazu jednoho maďarského známého jsem pochopil, že Maďaři jsou někde úplně jinde. „Koupil bys české dluhopisy jako pojistku proti poklesu eura?“ ptal se mě. Došlo mi, jak hluboká je maďarská ekonomická a sociální krize, kterou ilustrují od soboty desítky tisíc demonstrantů v ulicích Budapešti. Pokud někdo v Budapešti reálně uvažuje o Česku jako ekonomické kotvě střední Evropy (podle americké stanice CNBC jsou tací i mezi americkými investory), je to na pováženou.

Maďaři se přece většinou na Čechy dívali jako na ty, kteří dohánějí náskok, které si liberální Maďarsko vytvořilo už v osmdesátých letech. V zemi, jejíž ekonomika podle posledních odhadů nebude schopna růst tak rychle, jak jí vláda naplánovala, se prohlubuje deprese a s ní vzrůstá i agresivita. Stagnuje domácí spotřeba, lidé šetří a jsou nervózní. I dlouhodobá popularita konzervativního premiéra Viktora Orbána, který loni drtivě vyhrál volby, je na historicky nejnižší úrovni: podle agentury Medián by ho nyní podpořilo jen 38 procent voličů. Naposledy Orbán Maďarům, zadluženým většinou v cizích měnách, nabídl výhodnou fixaci kurzů a naštval tím banky, na které už dopadla loňská zvláštní daň. Mezi manažery zahraničních firem v Maďarsku se hovoří o zastavení investic a bankovní analytici počítají s tím, že recese maďarského hospodářství je v roce 2012 je čím dál pravděpodobnější.

V Česku dáváme oči v sloup při dalších koaličních rozmíškách, nejvíc nás vzrušuje facka ministra financí a spor o to, zda je či není psychicky vyrovnaný. Neútočí na nás ani fotbaloví fanoušci, ani recese, ale vyšší daně a němečtí zelení a sociální demokraté, kteří nám chtějí zakázat výrobu elektřiny z jádra.

Slovensko je v eurozóně, má Richarda Sulíka a čtyřkoaliční vládu. Poláci mají velký nenasycený trh, hooligans, Jaroslawa Kaczyńského a na krku volby. Maďaři mají Viktora Orbána, depresi a ekonomiku mířící k recesi. Češi Miloslava Kalouska, Věci veřejné a ČEZ. Co vlastně visegrádskou čtyřku nyní, na počátku nové ekonomické krize, spojuje?