Slovenské město Partyzánske koupilo letos 18. ledna od firmy Sniežik pro školní jídelnu mateřské školy Malá Okružná vejce za 9,72 eur.Vcelku banální údaj, který je možné dohledat na internetu v kopii faktury, je ilustrací jediného velkého úspěchu současné slovenské vlády Ivety Radičové: povinnosti státních úřadů, samospráv a státních firem od 1. ledna letošního roku zveřejňovat všechny smlouvy o hospodaření. Drobný problém ale je, že nyní slovenská vláda předkládá do parlamentu novelu tzv. infozákona, která by tuto výkladní skříň středopravicové vlády měla rozbít.

K sedmi současným výjimkám o (ne)zveřejňování by mělo přibýt dalších dvanáct. Samosprávy a státní úřady by místo naskenovaných kopií všech faktur předkládaly veřejnosti jen celkové účty a smlouvy by byly k dostání jen na vyžádání. Ministerstvo spravedlnosti vedené Lucií Žitňanskou (ze stejné strany jako premiérka, tedy z SDKÚ Mikuláše Dzurindy) tak vyhovělo tlaku ministerstva hospodářství, vedeného Jurajem Miškovem (z liberální Svobody a solidarity), které argumentuje tím, že státní firmy jsou zveřejňováním smluv poškozovány v hospodářské soutěži.

Zatímco samosprávy naříkají na větší administrativu a nový zákon by jim ulevil, problém jsou státní firmy. „Nejvýstižnější slovo je chaos. Státní firmy povinnost zveřejňovat smlouvy často nedodržují, tím pádem by smlouvy neměly být platné. Ale protože dodržování infozákona nikdo nekontroluje, tak se všichni tváří, že smlouvy platí,“ vysvětluje slovenskou Hlavu 22 Gabriel Šípoš, ředitel slovenské pobočky Transparency International.Dohled podle jeho názoru příliš neřeší ani připravovaná novela.

Zneužívání státních peněz pro účely obohacení jedinců i politických stran je na Slovensku stejným problémem jako v Česku, zvlášť, když do vedení státních firem strany nominují své kandidáty. Podezřeními ze zneužití státních peněz a podivného financování stran se častovali před loňskými volbami oba nejmocnější muži slovenské politiky, Robert Fico a Mikuláš Dzurinda. Ten druhý kvůli tomu dokonce odstoupil z čela kandidátky vlastní strany a vysunul dopředu sympatickou blondýnu se sklonem k přepjatým emocím, která na sobě doposud neměla ani stín podezření na zneužití státních peněz. A jedním z prvních kroků vlády té blondýny byla právě větší transparentnost kolem státního hospodaření.

Člověka sledujícího české skandály okamžitě napadne, zda se některá ze čtyř koaličních stran, popřípadě všechny čtyři, nerozhodly opět hospodaření státu zamlžit kvůli naplnění vlastních pokladen. Pokladny sjou po loňských volbách vyčerpané, koalice křehká, předčasné volby nikdo nemůže vyloučit. Ale tohle podezření ani Gabriel Šípoš, ani komentátor deníku Sme Marian Leško, který minulý týden na změnu novely upozornil, nepovažují za prokazatelné.

Národní dálniční společnost bude moci opět mlžit kolem obchodů s pozemky, na kterých mají vyrůst dálnice. Obce budou mít opět možnost schovávat obrovské účty, které platí umělcům za vystoupení. „Když lidé nyní vidí, kolik město třeba zaplatilo na koncert a místo toho mohli mít lavičky na náměstí, tak se dívají na své volené zástupce jinak,“ ukazuje Šípoš konkrétní dopad dosavadního infozákona.

Podle Mariána Leška se Radičová a její kabinet sami dostali do pasti. „Rozbili si výlohu, ale není jasné, jak z toho vybruslí,“ říká Leško. Hlavní argument, že nyní nebudou smlouvy znevýhodňující státní firmy v hospodářském styku přímo viset na internetu, neobstojí. Kdokoli si je může vyžádat. Nové řešení tak neuspokojí ani firmy, ani veřejnost, může vyhovět jen jedné straně.

V oboru reforem státní správy o sobě Slovensko od let Dzurindových reforem nedalo vědět ničím tak zajímavým jako byla právě transparentnost státních zakázek. Novela infozákona tak může být víc než symbolickou tečkou za reformním úsilím čtyřčlenné koalice, která kvůli řadě vnitřních sporů drží pohromadě jen silou vůle a strachem z návratu společného nepřítele Roberta Fica.