Česká republika je krásná země, která má v nabídce místním a cizím turistům několik předností. Je správné, že se CzechTourism delší dobu snaží lákat turisty i do regionů, přičemž Praha je vyhledávanou turistickou destinací sama o sobě. Vše naráží na jednu docela velkou překážku, která může napáchat i ekonomické škody: zamračení čeští číšnici.

Před pár léty jsem narazil na jeden průzkum CzechTourismu. Vládní agentura pro cestovní ruch si nechala vypracovat anketu mezi zahraničními turisty o tom, co jim během jejich pobytu v ČR vadilo nejvíce.

Na prvním místě nebyli ani vychytralí taxikáři ani kapsáři v Praze či nízká kvalita jídla v restauracích. Česku nemohli odpustit jinou věc: že se na ně nikdo neusmíval. Jakožto člověk pocházející ze země známé přívětivostí a vlídností obyvatel jsem v Česku mnohokrát zažil nepříjemné chvíle a zíral s nepochopením. Takže se těm nespokojeným zahraničním turistům vůbec nedivím.

Sice jsem si už na určité věci zvykl, ale přeci jen - stále si pamatuji na případy hrubého chování obsluhy v českých obchodech, restauracích apod. A to ani nemluvím o úřadech...

Zde hovoříme o vztahu klient-dodavatel, kdy často ten první, který by se měl cítit jako pán, má naopak pocit, že daného dodavatele ruší nebo otravuje.

Příkladů mám v paměti opravdu hodně: jednou jsem si žádal espresso a zapomněl specifikovat, že chci piccolo (když si řeknete v Itálii espresso, tak vám automaticky dají piccolo). Slečna mi v souladu s místním zvykem přinesla nějakou kávovou polévku. Když jsem to s hrůzou spatřil, omluvil jsem se jí, že jsem se špatně vyjádřil a slušně jsem ji požádal, ať mi přinese piccolo. Za chvíli se slečna vrátí a nese kávu v menším šálku. Když jsem se podíval pečlivěji, nemohl jsem věřit svým očím: na jedné straně šálku byla vidět dlouhá skvrna kávy. Ona zkrátka přelila tu stejnou kávovou polévku do menšího šálku, jako by si myslela, že mi nevadil obsah, ale jen velký hrnek.

K tomu dodávám několik příkladů: když třeba člověk stojí ve frontě v pekárně, na pult nevidí, a tak pokud už předem neví, co si dát, musí si rychle vybrat ve chvíli, kdy na něho přijde řada. Uspěchaná a nepříjemná prodavačka mi mnohokrát vynadala, že je za mnou fronta, a že na mě nemá čas. Podle ní totiž do pekárny každý musí přijít s již předem přesně nastaveným seznamem věcí, které si přeje koupit.

Nebo jiný příklad: kolikrát už mi v restauraci téměř hodili talíř, ani chvíli nepočkali, jestli náhodou nemám další přání - a utíkali pryč. Když pak číšníka zavolám, tak často dělají "že nic". Jednou, poté co jsem čekal již dobrých 20 minut na vodu v pizzerce Coloseum na Můstku, se mi konečně podařilo zastavit číšníka, který na mě vyjel se slovy: „Nejste tady sám.“

Nejen v Itálii, ale v žádné západní zemi by si tohle nikdo nikdy netroufl. Proto by místní čtyřhvězdičkové hotely svou úrovní kvality v Itálii nejspíš bojovaly leda tak o to, aby se vešly do kategorie tří hvězdiček a nepropadly do dvou.

Samozřejmě můžeme dlouho uvažovat o české povaze, o místních zvycích, i o tom, že určité věci se nedají (možná se ani nechce) změnit tak rychle. Ale přeci jen, pokud se Česko před 20 lety vydalo cestou volného trhu, mělo by pak přijmout i jeho zásadní pravidlo: kladný a pečlivý vztah s klientem. A to ne kvůli tomu, že máme cizincům být poddanými, ale hlavně kvůli dobru České republiky jako takové. Do Prahy turisté budou jezdit neustále. Ale několik z nich si možná bude pamatovat nepříjemné chvíle z místních restaurací a obchodů a dvakrát si rozmyslí, zda se do české kotliny vrátit, aby navštívili i regiony.

Proto si myslím, že vedle oprávněné podpory českých turistických destinací, by se CzechTourism měl také soustředit na vzdělání personálu v cestovním ruchu tím, že je bude zaučovat, jak být ke klientovi milý. Taky by myslím prospěly dotované pracovní stáže v zahraničí, především v Itálii. Ze své zkušenosti mohu potvrdit, že všichni čeští kuchaři a číšníci, kteří nějakou dobu na slunném a pohodovém Apeninském poloostrově pracovali a žili, si přeci jen něco z místní pohody přivezli zpět do Čech. Koneckonců, valné většině lidí tolik nezáleží na dokonalé upravenosti restaurační obsluhy, na moderním a designovém interiéru (a někdy jsou ochotni prominout i ne úplně výtečné jídlo), ale z dovolené chtějí mít hlavně pozivitní, příjemný zážitek. A ten jim může klasicky zamračený a uspěchaný český číšník pořádně zkazit.