Co se stane, když legenda obživne? V Polsku se vrátil na výsluní profesor Leszek Balcerowicz, jeden z hlavních strůjců šokových reforem z počátku 90. let, liberální ekonom, chvíli také šéf liberální strany a potom i guvernér národní banky. V posledních letech už unavoval publikum omíláním neustále stejných frází o volném trhu a jeho síle. Poslední roky je soukromníkem v čele malé nevládní organizace Fórum občanského rozvoje (FOR).

Od poloviny prosince loňského roku je Balcerowicz také „jednočlennou neexistující ale silnou opoziční stranou“, jak ho nazval liberálně levicový týdeník Polityka.

Co se stalo? Leszek Balcerowicz začal své přátele ve vládě Donalda Tuska tvrdě kritizovat za to, že neprovádějí žádné reformy, že změnou penzijního systému a odvedením části peněz ze soukromých fondů do státu „udělali z voličů ovce“, že chtějí budovat národní šampiony z velkých podniků místo, aby je privatizovali. Výsledkem je, že Tuskova Občanská platforma má na začátku volebního roku nejnižší podporu v průzkumech od roku 2007, kdy s obrovskou převahou vyhrála volby.

V prosinci FOR nechal v centru Varšavy nainstalovat obrovský digitální počítač polského státního dluhu. „Premiér došel k závěru, že mu Balcerowicz vypověděl válku,“ nechal se podle polské verze týdeníku Newsweek slyšet jeden z Tuskových poradců.

Potom se Balcerowicz pustil do kritiky změny důchodového systému. Vláda chce z druhého pilíře, soukromých fondů, kam povinně odvádí své peníze každý Polák narozený po roce 1969, odvést část do státního systému. Tady vede Balcerowicz spor se svým bývalým šéfem z vlády, premiérem Janem Krzystofem Bieleckým, který je šéfem týmu Tuskových ekonomických poradců. V podstatě jde o spor otců zakladatelů moderního polského kapitalismu, kdo z nich má na postkomunistických reformách větší podíl. Hádají o to, zda premiér Bielecki v roce 1991 jen prosadil reformy, narýsované Balcerowiczem, nebo zda by bez Bieleckého podpory nebylo možné šokovou terapii a velké změny vůbec prosadit. A osobní rovinu má i spor v tom, že ministrem financí současné vlády je Balcerowiczův bývalý poradce Jan Rostowski.

Pro zahraničního pozorovatele je obří vliv Balcerowicze v současných ekonomických debatách možná nepochopitelný bez poznámky, kterou učinil list Financial Times a kterou tak ráda citují polská média: přítel se obrátil proti premiérovi a stal se jedinou programovou opozicí. Ano, v Polsku sice existují strany označující se za opoziční, ale postkomunistická levice válčí o přežití a není schopna artikulovat alternativní ekonomický program, protože by musela přiznat, že na spoustě věcí, které Balcerowicz vládě vytýká, má podíl: zastavila privatizace, z nichž se měl přechod na nový penzijní systém financovat, podílela se na snižování příjmů státního rozpočtu a zároveň zvyšování výdajů, čili hlubokém zadlužování. A z penzijní reformy vyňala v době své vlády řadu velkých skupin jako jsou vojáci, policisté, horníci, zemědělci.

Stejné máslo na hlavě má druhá opoziční strana, konzervativní Právo a spravedlnost, jejíž rétorika se nyní točí pouze kolem loňské katastrofy prezidentského speciálu a jejíž hlavní ekonomická expertka Beata Szydlová je vzděláním etnografka a není schopna ve veřejné debatě na podrobné analýzy profesora Balcerowicze reagovat tak, aby to nebylo ekonomům k smíchu.

Balcerowicz na Tuskovu Občanskou platformu, která se prezentovala jako modernizační strana, udeřil cíleně a bolestně. Balcerowiczovi ve volebním roce nemůže nikdo vyčítat snahu o populismus, ani to, že by své názory nějak měnil. Vždyť co je špatného na tom politikům jako je Tusk, dbajícím jen o dobrou image, připomenout, aby snižovali státní dluhy, aby prostě plnili své sliby voličům?