Oni jsou členové duchovně orientovaných kultur a civilizací. Jim nic neříká hromadění majetku. Jde jim o souznění s přírodou a vesmírem, o pochopení složitého mechanismu a harmonie kosmu, a to jak makrokosmu hvězd a planet, tak i mikrokosmu do posledního stébla trávy či zrníčku písku. A vše dělají proto, aby tato harmonie pokračovala i nadále. Nám je zcela fuk jestli vyjdou na oblohu třeba Plejády nebo Aldebaran nebo ne, hlavně když dost vyděláváme a můžeme si toho stále víc a víc kupovat. Když pozoruji poslední svědky této zapadající civilizace v amazonských pralesích, amazonské indiány, stále na vlastní oči vidím to pro nás zcela neskutečné: oni nic nemají a ani nic nechtějí. A přesto anebo možná právě proto, jsou neskutečně šťastní, spokojení a veselí.
Podvědomě cítí, že jak by začali něco chtít, museli by začít pracovat a tím logicky ničit své životní prostředí, amazonské lesy, tedy sami sebe. Stačí jim, že jsou „jen“ součástí toho všeho kolem, a tak jsou daleky všech podrazů a podvodů, nepravostí, lží, machinací, kdy i ti nejvyšší náčelníci a vládci konají jen pro blaho svého lidu. Zní to přímo idylicky, ale je to tak. A aby politici a soudci opravdu konali s chladnou hlavou a rozhodovali bez ohledu na okolnosti a svody mají určité zkoušky jejich způsobilosti.
Ano, naši politici mají možná spousty škol. Mohou být přírodovědci, učitelé, gynekologové, bankéři, historici, možná i ekonomové, právníci a politologové. Profesní hodnoty zřejmě mají, ale ty lidské? Tu způsobilost svého mravního profilu, kdy se nenechají ovládnout svody, chtíčem, chamtivostí. U nás ji možná hodnotíme, až post festum, až po zneužití postavení, orgány činnými v trestním řízení. Indiáni se snaží tomu předcházet dokonalým výběrem i po této mravní stránce.
Muiskové, kteří vytvořili vysokou kulturu na území předkolumbovské Kolumbie se víc než ostatní v Americe orientovali na duchovní stránku. Nikdy sice nepostavili žádné pyramidy ani velká města, ale vytvořili výjimečnou, téměř dokonalou pacifickou, neagresivní společnost. Všichni byli svobodní a zajištění v klanových komunitách, neexistoval hlad a bída, vládci vládli spravedlivě a soudili padni komu padni. Všichni byli odpovědni před tvrdými zákony, které udržovaly mírový chod a spojenectví s vesmírem po osm století až do příchodu bílých dobyvatel.
Vládci, náčelníci a soudci procházeli tvrdými mnohaletými zkouškami. Pět až šest let byli nuceni žít v osamocení a studiu pouze se starými učenci. Jedli pouze jednou denně jednu kukuřičnou placku a pili jednu malou nádobu nízko fermentovaného nápoje „chicha“ z kukuřice.To byla ta část vědomostní, kterou buď prošli nebo ne. Ale pak přišla zkouška duchovní a morální způsobilosti před nástupem do funkcí. Tehdy přijel nejvyšší vládce zipa, po našem řekněme král, s celým svým dvorem, aby je veřejně přezkoušel. Kandidáti na funkce se museli před všemi vysvléci do naha. Pak k nim zipa přivedl nádherné, svůdné, chtíčem přetékající ženy. I ty se před všemi vysvlékly do naha a přistoupily ke kandidátům. Zipa a porotci sledovali muže a chvění jejich těl, zda se nedostávají do vlivu a osidel smyslnosti a chtíče.V případě sebemenšího sexuálního vzrušení kandidát beznadějně propadl aniž by měl šanci reparátu. Takový náčelník či soudce by přece nemohl řídit lid a soudit jej s chladnou hlavou, kdy i ledasjaká žena svými svody a ženskými municemi a zbraněmi, které jsou sice tiché, ale velmi účinné, by jej mohla ovlivnit. Lidé by si pak nebyli zcela jisti před jeho rozhodováním.
Indiánští zákonodárci a tvůrci společnosti přemýšleli až do takových detailů jen proto, aby jejich společnost byla čistá a transparentní. Může se nám to zdát směšné a legrační, ale jejich snaha byla úspěšná. Asi těžko si jejich zkoušky zavedeme do našeho euroatlantického politického života či do rámce našich voleb. A tak se i nadále bude naše společnost po ztrátě našich mravních a duchovních hodnot potýkat v mravním marastu, z kterého jakoby nebyla cesta ven, leda nějakou tragédií či katastrofou, alias velkou očistou.
(v zkrácené verze vyšlo v MFDnes 6.12.2010)
