Co může občan očekávat od státu? V postkomunismu nikoli mnoho, ale jednou z mála jistot jsou výplaty důchodů. Nebo by měly být. Na tomto principu založilo svoji stížnost k ústavnímu soudu na devět tisíc lotyšských důchodců, kteří se loni v létě rozhodli nesmířit s tím, že je v rámci rozpočtových škrtů vláda od prvního července připravila o část důchodů: nepracující důchodce o deset, pracující o sedmdesát procent.

A ústavní soud je těsně před Vánocemi vyslyšel: nařídil vládě, že musí zpětně vyplatit „ušlé" důchody a pro rok 2010 obnovit plnou výši důchodů. „Škrty porušily právo jednotlivců na sociální pojištění a princip legitimního očekávání," praví se ve zdůvodnění rozsudku. „To povede k bankrotu," byla první reakce premiéra Valdise Dombrovskise, který se o budoucnosti lotyšské ekonomiky radil podle vlastních slov i s vědmou.

Nevedlo, alespoň prozatím. Lotyšské středopravicové vládě nezbylo než hledat v přepočtu zhruba 260 miliónů eur v rozpočtu, který už tak s mnoha rezervami nepočítal a který je závislý na půjčkách ze zahraničí. A minulý týden zahraniční věřitelé lotyšské vládě kývli na to, že kvůli důchodům může prohloubit rozpočtový deficit.

Ústavní soudci už od léta vyzývali důchodce, aby další žádosti nepodávali, protože byli zavaleni spontánní akcí, kterou až v pozdější fázi organizoval svaz důchodců a přiživily se na ní i opoziční strany, hlavně populisté z nové Strany jiné politiky. „Teta přišla o sedmdesát procent důchodu, ale nestihla se k akci připojit, protože soudci prosili veřejně lidi, ať další stížnosti nepodávají, že tuto otázku posoudí," pravila jedna moje lotyšská známá.

Lotyšsko letos čekají parlamentní volby a zároveň druhý rok života za drastických rozpočtových škrtů, kdy učitelé pracují za minimální mzdu a řady už tak početných neplatičů daní a pojištění se ještě znásobili. Drsné je možná slabé slovo pro situaci, v níž se Lotyši i jejich stát žijící v předchozích letech vysokého růstu na dluh, ocitli a na níž si pomalu zvykli.

Ale nikdo nikomu nic nedaruje. Spor stát versus občan se odehrává v takřka krystalické podobě s tím, že stát balancuje na propasti bankrotu a občané ho do ní mohou popostrčit, čímž by ale byli dost proti sobě - Lotyšsko zbankrotovalé by pro ně znamenalo dlouhodobou chudobu. Ale zase se nechtějí smířit s tím, jak stát, neschopný třeba dobře vybírat daně hospodaří na jejich úkor.

Bývalý předseda ústavního soudu Aivars Endziňš kritizoval vládnoucí politiky, že obírají důchodce a další závislé na sociálních dávkách, kteří už tak žijí v nouzi, a špatně se starají o výběr daní, protože šedá ekonomika v Lotyšsku bují řadu let. Vůbec prý nejsou výjimkou lidé, kteří za celý svůj život neplatili žádné daně a sociální pojištění a přitom na stát nadávají, že se nestará. Lotyši jsou sice hrdí na svůj stát, na jeho obnovenou nezávislosti po letech sovětské nadvlády, ale jaksi k němu nemají hlubší vztah skrze peněženku - což není mezi postkomunistickými státy výjimka.

V Lotyšsku je tato situace navíc podpořená častým střídáním vlád a koalic, komplikovaná početnou ruskou menšinou, která tvoří kolem třetiny obyvatel, kteří se moc občany Lotyšska necítí být, i když, jak mě ujistilo několik Lotyšů i Rusů, otázka penzí a jejich výplat v sobě vůbec nenesla jinak všerozdělující národní notu. Možná to je vzhledem k citlivosti této otázky dobrá zpráva uprostřed všeobecného krizového marasmu.

Lotyšská vláda minulý týden oznámila, že od 1. února budou důchodci opět dostávat plnou penzi a chybějící peníze budou vyplaceny v dubnu. Státní pokladna má na tyto výplaty dost likvidity. Z půjčky 7,5 miliard eur od Mezinárodního měnového fondu a Evropské unie Riga loni čerpala zhruba tři miliardy eur a letos chtěla použít 1,6 miliard. Tyto peníze jdou hlavně na sanaci bank a na doplnění výpadku výběru z daní. Vláda věřitelů slíbila nižší deficit, který by neměl překročit 8,5 procenta HDP a vláda se domnívá, že bude dokonce ještě nižší.

Podle lotyšské ekonomické novinářky Anny Novické je nyní možné, že podobnou žalobu k soudu podají další škrty dotčené sociální skupiny jako jsou státní zaměstnanci (škrty 30 - 50% mezd) nebo rodiny malých dětí (škrty dětských přídavků). „Na tohle se našly peníze z rezervních fondů, ale nebudou peníze na další sociální výdaje a žádné rezervy," říká Anna Novická.

Lotyšský balanc na hraně je prostě pro ostatní středoevropské postkomunistické země dost poučný.