Rok 2010 by se dal ve střední Evropě nazvat rokem maďarského nacionalismu. Očekávané události, jimž vévodí jarní parlamentní volby, budou testem toho, čeho jsou Maďaři, v nichž stále doutná trauma trianonské dohody, schopni. Vítězi první světové války vnucená smlouva je v roce 1920 připravila o dvě třetiny území a třetinu obyvatel uherského království. A není Maďara, který by toho ve skrytu duše dodnes nelitoval.
„Maďarský nacionalismus je ústřední idea politiky," domnívá se sociolog Pál Tamás. „Pro levici a liberální strany je těžké vést argumentaci mimo toto téma."
Volby zcela jistě vyhraje pravicový konzervativní Fidesz, kterému budou zdatně sekundovat členové extremistického Hnutí za lepší Maďarsko, znamého pod značkou Jobbik. To prosazuje tvrdá protiromská opatření, organizuje soudem zakázanou Maďarskou gardu a jeho členové otevřeně hovoří o židovském spiknutí. „Jobbik je pro zahraniční pozorovatele atraktivnější," říká Pál Tamás. „Ale pro maďarské analytiky je mnohem důležitější, co se stane s Fideszem - zda se mu podaří získat dvoutřetinovou většinu a tím pádem změnit ústavu. Fidesz by tak mohl úplně změnit politický pořádek Maďarska." Podle Tamáse může Fidesz v kampani poukazovat na Jobbik a říkat: Podívejte se, tady jsou ještě větší extremisté než my, tak volte nás. V tisku blízkém Fideszu se testuje hranice, kam až lze v antisemitismu, xenofobii a také protiunijních názorech zajít, aby ještě nebylo poškozeno image v zásadě normální evropské konzervativní strany.
Nervozita z maďarského nacionalismu se ale netýká jen politiky. Během podzimu se odehrály dvě podivnosti v ekonomické oblasti, které vyvolaly jisté obavy v řadách zahraničních investorů. Dvě populární budapešťské rozhlasové stanice, vlastněné západními investory, Slager a Danubius, přišly o své vysílací licence, které rozhodnutím mediální rady připadly lidem blízkým Fideszu. A v jihomaďarském městě Pécs místní samospráva, vedená členy Fideszu, násilně přebrala od francouzské firmy Suez správu městského vodovodního systému s odvoláním na příliš vysoké ceny a podezření z úplatků. Hlavně druhý případ vyvolal reakci devíti západních velvyslanectví, které vydaly prohlášení plné obav z „neprůhlednosti". Dostalo se jim poučení od konzervativního prezidenta László Solyoma, že tím „napadli" Maďarsko.
Zahraniční byznys přinejmenším zvedl obočí, ale je opatrný. Není jasné, jako hospodářskou politiku chce Fidesz po volbách prosazovat. „O své hospodářské politice dost nemluví - buď pořád nemají jasnou strategii nebo ji mají, ale nechtějí ji odkrýt, aby neprohráli jako ve dvojích předchozích volbách. Vzhledem k růstu podpory si to Fidesz může dovolit," říká Péter Duronelly, bankéř z maďarské pobočky GE Money Bank. „Pokud jde o nacionalismu a případy rádií a vodovodů v Pécsi, tak jde spíš o obecný východoevropský rys, než maďarský nacionalismus."
Podle Duronellyho zahraniční finančníci jsou buď vůči Fideszu neutrální nebo pozitivně naladění, protože Maďarsko dostane po letech nejistého koaličního vládnutí jasnou většinovou vládu. „Vládu jedné strany, která provede čistky ve státním aparátu," říká k tomu sociolog Pál Tamás.
Maďarsko je od podzimu 2008 závislé na půjčce Mezinárodního měnového fondu a nemůže si podle Duronellyho dovolit nějaké excesy. „Pokud mají lidé ve Fideszu rozum, tak nic, co by MMF provokovalo, dělat nebudou," říká Duronelly. „Kvůli půjčce nyní nemohou jednat sami za sebe. Budou muset pokračovat v tom, co už se začalo (škrtání v rozpočtu, propouštění ze státní sféry, vyšší daně, což provádí současná poloúřednická vláda - pozn. red.), protože jinak by se to obrátilo proti nim."
Takže jsme opět na začátku: maďarský nacionalismus se tak bude ventilovat hlavně v politice. I vzhledem k tomu, že volby čekají i sousední Slovensko, kde hraje maďarská menšina důležitou roli, to určitě nebude pro střední Evropu hezký rok.