V posledních dnech proběhla i našimi médii zpráva o průběhu první návštěvy prezidenta Spojených států, Baracka Obamy v Japonsku. Na rozdíl od amerických a japonských médií, ale nebyla zmíněna Obamova návštěva rezidence japonského císaře v císařském paláci v Tokiu. Obama zde poobědval s císařským párem a přítomen byl pouze tlumočník. O obsahu rozhovoru nebyla vydána žádná oficiální zpráva. A co je na tom tak zajímavého?
Obama ještě před tímto setkáním prohlásil, že považuje setkání s císařem, který je 20 let na trůnu, za velkou poctu. Při příjezdu se Obama před vchodem do císařské rezidence pozdravil za účasti kamer a tisku s císařským párem. Způsob, jakým se s císařským párem pozdravil, vzbudil na obou stranách Tichého oceánu vlnu kritiky i obdivu. Video v japonštině můžete vidět zde.
Americké deníky otiskly snímky s Obamovou hlubokou úklonou. Vzápětí propukla vlna diskuzí s argumenty převážně negativními, že americký prezident se nemá klanět tak hluboko a že podání ruky by bylo dostačující. Tento posměšný tón a nesouhlasný postoj Američanů k chování Obamy nakonec přiměly Bílý dům, aby ústy nejmenovaného vysokého činitele prohlásil, že chování amerického prezidenta bylo v souladu s protokolem. Na druhou stranu oficiální japonská média způsob pozdravu nekomentovala a omezila se pouze na konstatování, že císařský pár se pozdravil s americkým prezidentem vzájemným podáním ruky. To ale neznamená, že na japonských blozích a diskuzních fórech tento aspekt zůstal opomenut. Ba naopak: u mnoha Japonců získal Obama bod, protože toto nečekali. Převážně starší generace byla Obamovým zdvořilým chováním mile překvapena. Objevily se ale i komentáře, kde je Obama nazýván třeba jako "malý černý chlapec". Zkrátka "není na světě člověk ten, aby se zavděčil lidem všem".
Projev úcty a respektu není známka slabosti nebo poníženého postavení. Podle protokolu se při pozdravu japonský císař neuklání, podává pouze ruku. Ten, kdo sledoval průběh celé navštěvy prezidenta Obamy v Japonsku určitě zaznamenal jeho asi půlhodinový projev před cca 1500 vládními představiteli v Suntory Hall v Akasace v Tokiu. Svým vystoupením Obama potvrdil, že Spojené státy jsou silným a suverénním spojencem a zasloužil si asi minutový potlesk.
Lidé ze Západu (Evropané, Američané, ...) se zdraví podáním ruky. Tradiční japonský pozdrav ale vylučuje dotyk. Ten, kdo se zajímá o japonskou kulturu ví, že se rozlišuje před kým a v jaké souvislosti se ukláníte. Jednoduše řečeno, čím hlubší je úklona, tím více respektu a úcty vyjadřuje. Striktně vzato (a podle etikety) je podání ruky doprovázené úklonou špatně. Ale praxe je jiná. Japonci v cizině dost často podávají ruku a cizinci se při pozdravu s Japonci uklání. Nikdo se nad tím nepohoršuje. Dobrá vůle obou stran a snaha o komunikaci je důležitější.
29. září 1945 byla otištěna v japonských novinách fotografie japonského císaře Hirohita spolu s vrchním velitelem okupačních vojsk generálem Mac Arthurem. Sebedůvěra a neuctivost čišící z postoje Mac Arthura je zde v kontrastu s postojem poraženého císaře. V roce 1989 císař Hirohito zemřel a na trůn nastoupil jeho syn, nynější císař Akihito. Tomu americký prezident Obama vyjádřil při své návštěvě respekt v souladu s protokolem.
Na tomto zdánlivě jednoduchém příkladu pozdravu prezidenta Obamy s císařem Akihitem je vidět, jak velký či malý kus cesty ke vzájemnému porozumění a respektu jiných kultur má každý z nás ještě před sebou.
Příště si povíme o japonských pohřbech.
