Současná krize na mnoha místech otevírá rány, které bolí. Podniky ztrácejí zakázky, lidé přicházejí o práci a úspory jim častokrát mizí před očima. V této chvíli bývá lehké vzdát se řešení skutečných problémů a pouze tišit všudypřítomnou bolest. Někdy nemusí být taková úleva na škodu, nemůžeme od ní ale čekat, že nás vyléčí. V posledních týdnech si Američané naordinovali dva takové prášky.

Jednak výbor pro účetní standardy (FASB) dal bankám možnost nepřeceňovat určitá aktiva ve svých knihách podle skutečných tržních cen (fair to market value) a dovolil jim přecenění na základě vlastních modelových cen (fair to model). To jinak řečeno umožní bankám držet ve svých knihách beztrestně relativně nadhodnocené investice, aniž by musely akutně řešit problém nedostatku kapitálu. Fakticky to ale problém s mizernými aktivy v bilancích bank, které brzdí finanční zprostředkování, neřeší.

Druhou zbraní proti bolehlavu bylo rozhodnutí americké komise pro cenné papíry (SEC) zpřísnit podmínky pro spekulace na pokles akcií (krátké prodeje). Jak krátkodobá je úleva z takovéhoto opatření dokazuje zkušenost z konce minulého roku, kdy SEC načas zakázal krátké prodeje úplně.

Nehledě na celou řadu prášků proti bolesti proto doporučuji obezřetným investorům soustředit se na jádro problému. A to, jak rychle se americké administrativě podaří očistit bankovní systém od problematických aktiv. Chléb se láme v druhé fázi plánu TARP, kde se americká vláda spolu se soukromými investory snaží oddělit zrno od plev.