Nejchudší země Evropy, proslulá svými zoufalými dárci ledvin, prostitutkami a těžkým vínem, zřejmě prožívá svoji revoluci. Její přídomek ještě neznáme, stejně jako výsledek protestů, při nichž hořel parlament a drancovala se prezidentská kancelář. Zatím se vláda a opozice dohodly na přepočítání voleb. Obrázky hloučku policistů krčících se pod štíty před sprškami kamenů okolního davu naznačují, že plánovaná opoziční demonstrace se změnila v něco, co zaskočilo přinejmenším vládu, když už ne samotné organizátory protestů.

Vládu, kterou tvoří a podle výsledků nedělních voleb měli znovu tvořit komunisté, kteří navíc měli zvolit svého prezidenta. Moldavsko je svého druhu frontovou zemí mezi Východem a Západem, kde od rozpadu Sovětského svazu více či méně vládli a vládnou pořád komunisté, chaos a beznaděj. Navíc, část země tvoří tzv. Podněsterská republika, odtrženecké území takřka bezvýhradně proruské, kde vládne mafie a ruská 14. armáda, přes kde se vyrábí a pašuje kde co, od lidí přes zbraně po cigarety.

Moldavané, podobně jako třeba Bělorusové, tak trochu nevědí, čí jsou. Mluví jazykem, který je velmi blízký rumunštině, však také dnešní Moldavsko dlouho patřilo Rumunsku, než dějiny a Stalin rozhodli jinak. Mluví také ale rusky, dlouhá léta sovětizace udělala svoje. V roce 2004, v prvním sčítání od vyhlášení nezávislosti v roce 2001, se většina obyvatel označila za Moldavany nebo Rumuny.

V roce 2003 se proruský komunistický prezident Vladimir Voronin, kterému nyní končí druhý mandát, rozkmotřil s Ruskem. Od té doby trvají moldavské námluvy s Evropskou unií, země má třeba unijní policejní misi. Voronina podporovala i opozice, ovšem do té doby, než se začal - verbálně - opírat do unie a hlavně do sousedního Rumunska, které cítí, že nad chudým příbuzným musí mít patronát. Blížící se členství Rumunska v EU bylo pro Moldavany takovým lákadlem, že řada obyvatel vyhrabávala předky a příbuzné v Rumunsku, aby jejich prostřednictvím získala občanství Rumunska, tedy Evropské unie. A ruskojazyčný Voronin obvinil Bukurešť, že Moldavsku „krade" občany.

Opozice od roku 2007 drží post starosty hlavního města Kišiněva. Ale není schopna jít dál, vyhrát celostátní volby nebo vyvolat větší protesty. Až do dneška. Trochu to připomíná srbský scénář, trochu gruzínský, trochu ukrajinský. V Srbsku dlouho opozice nebyla schopná se sjednotit na celostátní úrovni, ale držela velká města. V Gruzii také dlouho vládl postkomunistický Eduard Ševarnadze a na Ukrajině všechno začalo také sporem o výsledek voleb.

Za měsíc mělo Moldavsko vstoupit do programu Východního partnerství, který na pomoc právě „frontovým" státům mezi unií a Ruskem prosadilo Česko (za vydatné pomoci Polska). Aspoň to by bohem a investory zapomenutou zemi mohlo trochu přiblížit Evropě.

Moldavané už jednu evropskou spojku mají: víno, hlavně těžký dezertní kagor, který oceňuje třeba britská královna. Musí se pít po malých skleničkách, je hustý, sladký a výborný.