reklama

Co mají společného Trumpovi ochotní komplicové a němečtí velkoprůmyslníci ze 30. let

Čtěte více: USA | Trump Donald | průmysl | podpora
  • Krupp, Flick či von Opel sice nebyli přesvědčenými nacisty, ale dospěli k názoru, že se jejich podnikání Hitlerův režim vyplatí.
  • Americký prezident Donald Trump není nacistický diktátor, představuje ale hrozbu pro demokracii.
  • Mnozí čelní republikáni i multimiliardáři si to jistě uvědomují, ale podporují ho ze stejných pohnutek.
Kdo koho využívá? Kdo koho využívá? Foto: Reuters

Dvacátého února 1933 se v palácové rezidenci Hermanna Göringa v Berlíně uskutečnila tajná schůzka. Více než dvacet špičkových německých průmyslníků včetně Gustava Kruppa, Friedricha Flicka a Fritze von Opela si vyslechlo projev Adolfa Hitlera, který jim slíbil, že jejich majetek bude za jeho vlády v bezpečí. Na základě toho se účastníci dohodli, že podpoří nacistickou stranu více než dvěma miliony říšských marek, což byla obrovská částka, která téměř stačila na úhradu celé nadcházející předvolební kampaně.

Málokterý z těchto mužů, pokud vůbec některý, byl přesvědčeným nacistou. Vesměs byli členy německého Herrenklubu (Pánského klubu), který byl velmi konzervativní, ovšem ne národně socialistický. Protože však sledovali vlastní úzké zájmy, umožnili Hitlerovi nástup k moci.

Tím se z nich stali komplicové při vzniku zločinného režimu, jenž se provinil masovým vražděním a na konci i zničením vlastní země. Jejich firmy nesmírně těžily z otrocké práce. Thomas Mann označil Herrenklub za „udavače trendu strádání“. To však Flickovi a dalším nebránilo, aby po odpykání mírných nepodmíněných trestů pokračovali po válce ve vzkvétající kariéře.

Trumpa nemusí, ale vyplatí se jim

Americký prezident Donald Trump není nacistický diktátor (třebaže někteří jeho nejbližší poradci obdivují určité myšlenky, jimiž se v minulosti fašismus a nacismus inspirovaly). Přesto je hrozbou pro demokracii, kterou má chránit. Dál útočí na svobodný tisk i nezávislost soudů a podněcuje davové násilí, včetně násilí páchaného neonacisty. Retweet antimuslimských videí zveřejněných britským extremistou je jen poslední v řadě jeho nehorázností.

Mnozí čelní republikánští politici, kteří při Trumpovi stojí, a dokonce i multimiliardáři financující jeho kampaně možná ve skrytu duše pochybují o tomto nebezpečně nevypočitatelném narcistovi v Bílém domě, stejně jako pánové z Herrenklubu pravděpodobně kdysi opovrhovali vulgárním kariéristou nosícím směšné hnědé uniformy. Až na pár výjimek však politici dál Trumpa podporují – a dělají to z podobného důvodu: z úzkého vlastního zájmu udržet se u moci a vydělat víc peněz těm, kdo je podporují.

Ukázkovým příkladem je daňová legislativa, která byla nedávno protlačena Senátem. Jakmile bude návrh uveden do souladu s verzí Sněmovny reprezentantů a Trump ho podepíše, začnou velké firmy a velmi bohatí lidé týt na úkor chudých a zranitelných. A podle nestranického Kongresového rozpočtového úřadu utrpí i finanční zdraví Ameriky, neboť rozpočtový schodek podle odhadu vzroste do roku 2027 o dalších 1,214 bilionu dolarů.

Účet zaplatí Trumpovi chudí voliči

To by mělo být vnímáno jako zrada mnoha Trumpových voličů ve venkovských oblastech relativně chudých států a v městech „Rezavého pásu“ na americkém Středozápadě, kde lidé nejvíce potřebují pomoc federální vlády, aby zůstali solventní a zdraví. Právě oni s největší pravděpodobností zaplatí účet za to, že velmi bohatí ještě více zbohatnou.

Mezi dnešními USA a Německem 30. let samozřejmě existuje řada rozdílů. Levicoví myslitelé často tvrdí, že fašismus byl posledním stadiem kapitalismu. Národní socialismus a fašismus ve skutečnosti nebyly vůči liberálnímu kapitalismu nijak zvlášť přátelské.

Stejně tak nebyly nacismus a fašismus určené k tomu, aby z nich měla prospěch jen oligarchie. Velké firmy však v obou systémech bezesporu prosperovaly, což zejména platí o korporacích, které vydělávaly na dobývání nerostů a vojenských výdajích. Kromě perzekvovaných menšin a disidentů však z vládních programů těžila i řada obyčejných lidí (nemluvě o kořisti z dobytých států).

Průmyslníci, kteří se v roce 1933 sešli kolem Hitlera a Göringa, se nechali koupit vražedným gangsterským režimem. Totéž platí o tehdejším německém důstojnictvu. Nebylo to poslední stadium kapitalismu; Hitler kapitalisty využil pro své hanebné cíle.

Kdo koho využívá?

Situace v USA za prezidenta Donalda Trumpa vypadá poněkud jinak. Trump v kampani používal populistický jazyk a rozdmýchával veřejnou nevraživost vůči vzdělaným městským elitám včetně kapitalistů z Wall Street. A stále se podbízí nedovzdělaným bílým rasistům a dalším lidem, kteří se v moderním světě cítí opomenutí a svalují vinu za své problémy na liberály a neoblíbené etnické a náboženské menšiny.

Zatím však není zřejmé, kdo koho v Trumpově světě využívá. Zdá se, že bohatí dárci, jako jsou bratři Charles a David Kochovi nebo kasinový magnát Sheldon Adelson, ve své posedlosti nízkými firemními i osobními daněmi a ve svém odporu k organizované pracovní síle a federální vládě spíše manipulují Trumpem než naopak. Svým způsobem tito lidé podobně jako Krupp či Opel (ne-li ještě více) představují typ kapitalismu, který se zcela utrhl ze všech nezbytných řetězů. Tento proces přitom začal dávno předtím, než se na scéně objevil Trump. Sahá nejméně do éry daňových škrtů a deregulace „na straně nabídky“ v podání Ronalda Reagana.

V krátkodobém měřítku se bohaté a korporátní Americe pravděpodobně povede dobře. Akciové trhy budou ještě nějakou dobu pokračovat v býčím trendu. V dlouhodobějším výhledu to však vzhledem k rýsujícím se schodkům, rozvráceným mezinárodním obchodním dohodám a naprosto nedostatečným výdajům na životně důležitou infrastrukturu, vzdělání a zdravotnictví může dopadnout velmi špatně. Umožnit v zájmu okamžitého finančního zisku nástup k moci prezidentovi, který představuje zjevné nebezpečí pro demokracii, je nevlastenecké a morálně zavrženíhodné. A ani z ekonomického hlediska to nedává smysl.

Henry Ford byl antisemita, jenž do roku 1942 spokojeně spolupracoval s nacistickým Německem. Stál také v čele výboru „Amerika na prvním místě“, který se stavěl proti vstupu země do války s Hitlerem. Chápal však jednu věc, jíž by se Trumpovi komplicové kladoucí na první místo obchod mohli také řídit. Jeho „fordismus“ znamenal, že dělníci musí být tak bohatí, aby si mohli koupit auto z některé jeho továrny. Trumpův daňový návrh naopak znamená, že miliony potenciálních spotřebitelů na tom budou hůř. A to nemůže být pro byznys dobré.

Autor je editorem časopisu New York Review of Books, napsal knihu Year Zero: A History of 1945 (Rok nula: Dějiny roku 1945).

Copyright: Project Syndicate, 2017.

Ian Buruma
Přeposlat
Diskuse
reklama

Babišova vláda má šanci na život. Dojednané hlasy ve sněmovně zatím nemá, ale podpora ČSSD je stále pravděpodobnější

Concorde byl citlivý a bylo nutné myslet napřed, říká jediný Čech, který jej pilotoval. K novým nadzvukovým projektům je spíš skeptický

Vláda bez důvěry se nemusí omezovat, může zvyšovat platy i měnit náměstky. Právníci přesto nabádají ke zdrženlivosti

Prodám zachovalou břitvu, téměř nepoužívaná, zn. Occam

Oktany a bajty Luboše Kreče: Česko, země chytrým vozům zaslíbená

reklama