reklama

Eurozóna v hodně krotké ofenzivě

  • Evropa bude mít svého ministra financí.
  • Ale název trochu klame. Společný rozpočet bude hodně skromný.
  • Nové instituce eurozóny jsou ukázkou "reforem v mezích zákona". Posun k federaci se nekoná.
Luděk Vainert. Luděk Vainert. Foto: HN - Libor Fojtík

Bez společného rozpočtu nemůže žádná měnová unie dlouhodobě vydržet, opakovali roky odpůrci eura. Jako argument proti společné měně půjde toto tvrzení použít i potom, co se zavedou reformy, které včera Evropská unie po složitých vyjednáváních navrhla.

Vnější atributy totiž sice vypadají impozantně, název Evropský měnový fond a funkce evropského ministra financí a hospodářství budou mít zvuk, ale to podstatné je výše společného rozpočtu. A ta bude − zatím? − tak limitovaná, že to za rozpočet eurozóny neoznačují ani ti, kdo reformy navrhují. Není divu, jinak by je taky nemuseli prosadit. Což ale neznamená, že by nešlo o změny posilující odolnost eurozóny.

Federální rozpočet? Kdepak

Zavedení jakékoli formy přerozdělování je citlivá věc. Hlavně pro ty, kdo budou "solidaritu" platit. To jsou v případě eurozóny (ale i celé unie) hlavně Němci, dále pak Nizozemci, Rakušané, Skandinávci… Ti si dávají velký pozor na to, aby se rozpočet, a tedy i zdroje, které ho musí krmit, nenafoukl nad únosnou míru.

Opačný zájem mají státy, které potřebují nebo mohou potřebovat pomoc v dluhové krizi, podporu v ekonomických reformách či záštitu při restrukturalizaci problémových bank. Tedy především pověstné jižní křídlo eurozóny. Jejich přirozeným spojencem je francouzský prezident Emmanuel Macron, který by společný rozpočet nejradši viděl v co nejextenzivnější podobě. Přes všechen vliv, který mladý, energický prezident a snad největší eurooptimista a reformátor mezi rozhodujícími státníky má, však neuspěl.

To, s čím komise přichází, je totiž mnohem skromnější než jeho návrhy. Z balíku v řádu procent HDP eurozóny, tedy stovek miliard eur, se stává pouhá kapitola rozpočtu Evropské unie. V rámci něho se přerozděluje jen zhruba jedno procento ekonomického výkonu unie, takže na naplnění Macronových vizí by nestačilo, ani kdyby se škrtly všechny současné výdaje. A to je ve hře i možnost, že příští rozpočet unie bude o něco chudší než ten současný, a to i bez zohlednění vlivu odchodu Británie.

Přerozdělování ve stylu USA či jiné federace tedy eurozóna nezažije ani v roce 2025, kdy by se měly dnešní reformy dotáhnout. Přesto by v té době měla být eurozóna odolnější vůči krizím.

K současnému biči, tedy tvrdým podmínkám, které je nutné splnit, aby mohla země na hraně insolvence dostat půjčky, přibude více cukru. Země v krizi dostane možnost čerpat ze stabilizačního mechanismu, což jí umožní neškrtat investice a automaticky tak hospodářské potíže neprohlubovat. Ze společných fondů potečou peníze i na podpory v nezaměstnanosti, tedy výdaje, které v dobách krizí prudce letí nahoru.

Nové nástroje by tak měly hloubku hospodářského propadu změkčit, umožnit, aby reformy neměly tak drsný dopad, jako vidíme v Řecku. Skutečný efekt ale záleží na tom, jak velké peníze se z omezených zdrojů pomocí "finanční páky" vytvoří.

Budeme si také zvykat na zkratku EMF, Evropský měnový fond. Ten má nahradit dnešní záchranné mechanismy, na něž se obracejí země v dluhové krizi. Má být samozřejmě pružnější a akceschopnější, jak jinak. Dohlížet na to, aby tak opravdu fungoval, bude ministr financí. Ministr, ale bez ministerstva. Proto je součástí funkce i dodatek "a hospodářství". Půjde jistě o prestižní funkci, už proto, že v budoucí komisi by měl být automaticky místopředsedou, ale zásadně těžší váha než dnešní komisař pro hospodářské a měnové záležitosti to vzhledem k podstatě reforem nebude.

Čas na rozmyšlenou

Česko si prozatím může oddechnout. Posun k obávané dvojrychlostní Evropě je mnohem menší, než se původně zdálo. Brusel má nadále zájem, aby se společná měna zavedla v celé unii, a nabízí k tomu technickou (i finanční) pomoc. Nikoho ale nebude k přijetí eura nutit. Rozhodnutí bude na Česku.

Ostražitost, až negativismus rozhodujících tuzemských politiků (a vedení centrální banky) vůči euru je známá konstanta a těžko na tom včerejší návrhy bezprostředně něco změní. Vedou však k o něco bezpečnější eurozóně a přicházejí v době, kdy se měnovému bloku daří. Třeba to nakonec ocení i Češi.

Luděk Vainert
Přeposlat
Diskuse
reklama

Chicagská burza zahájila obchodování s termínovanými kontrakty na bitcoin. Během prvních minut se cena vyšplhala nad 16 tisíc dolarů

Kariérní řád půjde oživit jen těžko, učitele by měli hodnotit spíše ředitelé škol, řekl Zemanovi kandidát na ministra školství Plaga

Světový prodej zbraní loni vzrostl. Kvůli mezinárodnímu napětí státy poprvé od roku 2010 přestávají šetřit na obraně

Unikátní volební model Univerzity Karlovy: Prezidentskou volbu vyhraje na 90 procent Zeman, nebo Drahoš

Autobusovým nádražím v centru New Yorku otřásla exploze, zraněného útočníka policie zatkla

reklama