reklama

Končí třicetiletá éra zlevňování peněz?

  • Zapojení levné pracovní síly z Číny i zemí střední a východní Evropy do globální ekonomiky drží na uzdě mzdy.
  • To dlouhodobě omezuje inflační tlaky a drží úrokové sazby dole.
  • Demografický vývoj je ale brzo může začít hnát nahoru.
Ekonom Patria Finance Jan Bureš Ekonom Patria Finance Jan Bureš Foto: HN - Michaela Hasíková

Jako první centrální banka v Evropě se ČNB v tomto roce odhodlala k růstu sazeb. Dá se to považovat za krok na cestě k dražším penězům? Nebo se tak moc neděje a centrální banka si jen načas odskočí z trendu, který úrokové sazby v posledních třiceti letech tlačí nekompromisně jedním směrem − dolů? Od konce 80. let totiž platí, že každá další krize srazila sazby hlouběji než ta předchozí. Ty tak postupně z okolí deseti procent doputovaly až do blízkosti nuly. Jakých ale bude následujících třicet let? Pro kohokoliv, kdo zvažuje dlouhodobou investici, je to "otázka za milion".

Jedním z důvodů, proč šly sazby v posledních třiceti letech dolů, je demografie. Ekonomové Banky pro mezinárodní platby (BIS) Charles Goodhart a Manoj Pradhan analyzují třicetiletý propad reálných výnosů. V jejich příběhu podle nich hrají ústřední roli právě globální populační trendy. Konkrétně prudký nárůst celosvětově dostupné pracovní síly dané zapojením Číny a zemí střední a východní Evropy do globálního obchodu. Podle studie BIS díky tomu vzrostla globální pracovní síla od konce devadesátých let o více než 120 %. Takový příliv nových pracovníků držel logicky na uzdě platy − a to především v "dražším" vyspělém světě, kde reálné mzdy v posledních třiceti letech stagnovaly. Díky tomu klesaly i inflační tlaky a také potřeba krotit je vyššími úrokovými sazbami. Trend poklesu sazeb dovršila poslední finanční krize, po které sazby ve většině vyspělého světa spadly k nule. A co bude dál?

Pravda je, že demografické trendy se otáčejí a globální práceschopná populace začíná klesat. Nebude to hned, ale práce by měla být časem relativně dražší. A s tím bychom se podle ekonomů BIS měli dočkat i vyšší inflace a sazeb. Ne každý ekonom by se však pod takový závěr podepsal. Co zkušenost Japonska, kde stárnoucí populace příliš inflačních tlaků nevygenerovala? Ba naopak, stárnutí je označováno za viníka slabé poptávky a malých inflačních tlaků.

Zásadní rozdíl mezi Goodhartovými úvahami a jeho kritiky je ovšem v tom, že Goodhart v BIS neanalyzuje jednu konkrétní zemi, ať už je to Japonsko, Česko či třeba Portoriko. Dívá se na globální trendy, kde se pokles práceschopného obyvatelstva začíná projevovat už nyní. Pokud bude méně pracovníků na globálním trhu práce, může to mít úplně jiný dopad než osamocené demografické stárnutí Japonska. Vyjednávací pozice zaměstnanců se zlepší a jejich podíl na globálním HDP by po 30 letech zase mohl růst. Globálně navíc neplatí, že by starší lidé utráceli méně. Ba naopak. Mají sice nižší příjmy, pokud započteme do jejich spotřeby i výdaje na zdravotnictví, je podle Světové banky výrazně vyšší než spotřeba třicátníků. To staví japonskou deflační zkušenost do dost jiného světla. Návrat vyšší inflace i sazeb pak už nevypadá vůbec jako sci-fi. Při pohledu na trhy mu nicméně prakticky nikdo nevěří, a i proto nemusí být drahé se proti případnému nástupu éry dražších peněz nyní pojistit.

Jan Bureš
Přeposlat
Diskuse
reklama

Postavila se agresivní politice Ruska a udržela Evropu jednotnou. Nemá charisma, ale lidé jí věří, říká životopisec Merkelové

Plná náměstí a politici na pódiích jsou při kampani minulostí, za voliči se jezdí na vinobraní či poutě

Na startupovou akci do San Franciska přivezli nejsilnější tým Češi. V Silicon Valley však uspěje jen zlomek

Čínské automobilky zvedly kvalitu vozů a po desetileté odmlce zahajují exportní ofenzivu na západní trhy

Sociální sítě Miloše Čermáka: Myslete si o mně, co chcete. Pokud možno něco hezkého

reklama