reklama

Tuší vůbec Trumpova administrativa, komu se nadávalo do kosmopolitů?

Názory
  • Trumpův politický poradce Miller obvinil novináře z "kosmopolitní zaujatosti".
  • Výraz „vykořeněný kosmopolita“ používal Josif Stalin jako krycí název pro Židy, kvůli údajné nedostatečné loajalitě k národu pronásledovali Židy i nacisté.
  • Několik hlavních představitelů Trumpovy administrativy oživuje tradiční antisemitskou rétoriku, přestože jsou někteří z nich podobně jako Miller Židé.
Neznalost v Bílém domě může být stejně nebezpečná jako zlá vůle Neznalost v Bílém domě může být stejně nebezpečná jako zlá vůle Foto: ČTK/AP

Administrativa prezidenta Donalda Trumpa oznámila, že chce omezit legální imigraci do Spojených států na polovinu a upřednostňovat vzdělané imigranty hovořící dobrou angličtinou. Když korespondent CNN a syn kubánského přistěhovalce Jim Acosta konfrontoval Trumpova významného politického poradce Stephena Millera konstatováním, že USA tradičně vítaly chudé lidi, z nichž většina vůbec nemluvila anglicky, obvinil ho Miller z „kosmopolitní zaujatosti“.

Acosta se zeptal, zda bude nová politika znamenat, že do USA budou moci přicházet jen lidé z Velké Británie či Austrálie. Možná byl trochu provokativní. Z Millerova nařčení však vyplývalo, že Acostova „zaujatost“ je nějakou formou rasismu. Od člena administrativy, která se alespoň příležitostně podbízí stoupencům teorie nadřazenosti bílé rasy, to bylo přinejmenším pozoruhodné.

Člověk si klade otázku, zda má Miller vůbec tušení, že se výraz "kosmopolitní" v minulosti používal jako opovržlivá nadávka. Jako potomek chudých Židů, kteří před více než stoletím uprchli z Běloruska, by to vědět měl.

Boj kosmopolitům vyhlašoval Stalin, Hitler i svobodní zednáři 

Výraz „vykořeněný kosmopolita“ používal Josif Stalin jako krycí název pro Židy. V prvních letech po druhé světové válce zahájil tento sovětský diktátor kampaň proti židovským intelektuálům, vědcům a spisovatelům, kteří byli obviňováni z neloajality vůči Sovětskému svazu a k náklonnosti k Západu. Židé nebyli pokládáni za součást domovského ruského národa, poněvadž se předpokládalo, že jsou příslušníky nějaké mezinárodní kabaly, a tudíž jsou už z podstaty věci věrolomní.

Stalin však s touto představou nepřišel jako první. Rovněž fašisté a nacisté ve 30. letech a před nimi i marxisté a svobodní zednáři ostouzeli Židy coby "kosmopolity" či "internacionalisty" – zkrátka osoby, jejichž loajalita je podezřelá. Podobný slovník používají nativistická hnutí zaujímající nepřátelský postoj vůči etnickým či náboženským menšinám nebo vůči finančním či intelektuálním elitám, jež údajně vedou spiknutí proti pravým synům a dcerám národa.

Předváleční fašisté často pokládali za symbol kosmopolitní dekadence USA. Používání výrazu "kosmopolitismus" v urážlivém smyslu má tedy hluboce antiamerický podtext.

Jednou ze zvláštností Trumpovy administrativy je skutečnost, že několik jejích hlavních představitelů oživuje tradiční antisemitskou rétoriku, přestože jsou někteří z nich podobně jako Miller Židé. Hlavní ideolog etnického nacionalismu trumpovské éry Steve Bannon, zarytý dogmatický katolík, má zase slabost pro francouzské a italské fašistické myslitele z počátku 20. století, jako jsou Charles Maurras (z Action Française) nebo Julius Evola, zlověstná postava, která obdivovala Heinricha Himmlera a za druhé světové války pracovala pro německou policii.

Vnímat antikosmopolitismus jako převážně katolickou úchylku by však byla chyba. První případ použití výrazu „kosmopolitismus“ v urážlivém smyslu pochází z dob protestantské rebelie proti katolické církvi. Protestantští vzbouřenci pokládali v době reformace Řím za centrum celosvětové "kosmopolitní" sítě, která potlačuje národovecké touhy. Stopy tohoto předsudku jsou dodnes patrné u některých odpůrců Evropské unie, kteří považují bruselské sídlo EU za nový Řím.

Už nejen židé, ale i muslimové 

Je nepravděpodobné, že by byl antisemitou právě Miller, jenž vyrůstal v liberální rodině v Kalifornii. I jeho rané tíhnutí k pravicovému extremismu snad bylo nějakou formou vzpoury, třebaže ho tato vzpoura záhy přivedla do společnosti toxických spojenců. Během studia na Dukeově univerzitě se spřátelil s Richardem Spencerem, jenž se později stal propagátorem „pokojných etnických čistek“ za účelem zachování bělošské civilizace, ať už se tím rozumí cokoliv.

Jednou z věcí spojujících mnohé Trumpovy stoupence, ale i pravicové populisty v jiných zemích včetně Izraele je nevraživost vůči muslimům a liberálním městským elitám, které muslimy podle jejich názoru rozmazlují. Když Miller hovoří o kosmopolitní zaujatosti, pravděpodobně má na mysli právě toto.

Nedůvěra k muslimům je však jen jedním aspektem příběhu. Společenské elity, liberální intelektuálové a kritičtí novináři jsou nepřítelem těch, kdo touží po moci, ale cítí se přehlížení lidmi, kteří působí kultivovaněji než oni. A nejde vždy jen o otázku sociálního rozvrstvení. Například prezident George W. Bush opovrhoval americkými reportéry, kteří hovořili francouzsky.

Ani toto není nový fenomén. V mnoha společnostech se horní vrstvy rády odlišují od těch, které pokládají za běžný dav, přejímáním jazyka a způsobů cizinců, jejichž kulturu pokládají za nadřazenou. Evropští aristokraté v osmnáctém století mluvili francouzsky. A moderní anglický nacionalismus začal jako revolta proti tomuto typu marnivosti ve jménu Johna Bulla, rostbífu a „staré Anglie“.

Ne všechny populistické vzpoury jsou automaticky rasistické či fašistické. Také demokracie byla výsledkem odporu vůči aristokratické vládě. Těžko však uvěřit, že Trump nebo jeho ideologové jako Miller či Bannon mají zájem o rozšiřování demokratických práv, ačkoliv předstírají, že hovoří jménem běžného nebo – jak s oblibou říkají – "skutečného" lidu. Například Bannon se hrdě hlásí k antiliberalismu. Sám sebe údajně označil za leninistu, který se snaží zničit stát.

Přesto nesuďme Millera tak přísně. Když používá výraz "kosmopolitismus" jako nadávku, netuší nic o jeho původu. Dějiny fašistického, nacistického a stalinistického antisemitismu jsou mu neznámé. Minulost ve skutečnosti neexistuje. Miller je pouze neznalý kritik toho, co pokládá za liberální establishment. Neznalost však může být stejně nebezpečná jako zlovolnost, zvláště když za ní stojí velká mocnost.

Autor je editor časopisu New York Review of Books, profesor demokracie, lidských práv a žurnalistiky na Bardově koleji a napsal knihu Year Zero: A History of 1945 (Rok nula: Dějiny roku 1945).

Copyright: Project Syndicate, 2017.

Ian Buruma
Přeposlat
Diskuse
reklama
comments powered by Disqus

Ves porazila stát v přelomovém sporu o daň. Hrozí, že finanční správa bude muset vracet až desítky milionů

Sobotka chystá nečekaný tah: Česká vláda se plánuje více připoutat k eurozóně

Španělský obchodník natočil vpád vojsk Varšavské smlouvy do Prahy. Záznamy se teď do města vrací

Miliardáři na podpoře. Jaké dotace čerpají firmy nejbohatších Čechů?

Remek chce domů: Šéf ambasády v Moskvě předčasně končí, stýská se mu

reklama